Nebudeme tu tak úplně rozebírat jin a jang, meditování, drillování a podobně. O tom někdy jindy, někde jinde. Dnešním tématem je rozebrání otázky v přístupu k tréninku těla a tréninku techniky. Záleží na stavbě tvého těla a skladby tvého stylu?

SVALY NEBO TECHNIKA?

Tisíckrát jsme byli svědky toho, jak šedesáti kilovej učenec BJJ zrubal devadesát kilo kulturistiky; jak David v pravidlech K1 nebo MMA bez váhovek ve svých počátcích porazil Goliáše; jak silnej, velkej, těžkej frajer dostal na prdel jak malá holka od borce, co by se ztratil v davu. Je teda jasný, že bavíme-li se o extrémních situacích, kdy jeden má 100% těla a 0% techniky a druhý naopak, vyhraje ve většině případů ten s technikou. Ne vždy, ale ve většině případů.

Je totiž dokonale jedno, kolik mám svalů, když nemám pancéřované oční víčka, krk, solar, rozkrok, kolena a lokty a tak dál (k čemu svaly když nevim jak je použít?). Každej novic bitkaření se na začátku přesně o tomhle učí - kde to bolí, jak to použít, kam udeřit.

Když se postupně rváč zlepšuje, jeho útoky se stávají cílenější, tvrdší, průraznější a zároveň jeho obrana je dokonalejší, dynamičtější, neprůchodnější. Svalouš s představou o tom, že má udeřit do hlavy, jí pak málo kdy trefí a když už, tak do krytu.

Svalouš má sice obrovskou výhodu ve škrcení, páčení, úderu i kopu - ale to by nejdřív musel rváče dostat do pracek. A na tom většina svaloušů pohoří. Neotipují si oponenta, moc se spoléhají na tělo a nakonec nehodlají ustoupit z jasně předem prohraného zápasu, protože ego.

Jaký je ale ideální poměr mezi tréninkem těla a techniky, chce-li být člověk tím nejlepším? Každý totiž máme omezený čas na trénink, omezené prostředky, regeneraci, finance a tak dál. Zamýšlel jsem se nad tím skutečně dlouho a rozebíral jsem tohle téma s hodně lidma od klasických cvičenců přes trenéry až po medailové zápasníky a odpovědi nikdy nebyly tak jednostranné, jak bych potřeboval. A to mě s*re.

Sestavil jsem tedy následující klíč, který by měl fungovat u většiny začátečníků. Je to základ, od kterého bychom měli vše budovat - ale každá stavba se bude logicky stále více lišit, čím více pater nad těmi základy bude stát.

SOMATOTYPY & FIGHT MIND SET

Základem je identifikace svého somatotypu a preferovaného zápasnického přístupu. Endomorf - od přírody oplácaný člověk, s preferencí ground fightingu, může zůstat relativně oplácaný. Tělesná váha navíc mu na zemi pomůže a nijak extrémně ho při dobrém kardiu neomezí. Ovšem pokud Endomorfovi vyhovuje více strikování, musí shodit a hlídat se, protože ho tuk ve stoje zpomalí, zbytečně zatíží a silně omezí.

O somatotypech moc hezky píšou tady. U Fight Mind setu je to jednuduchý - radší box, karate, muay thai? Jseš Striker. Radši BJJ, judo? Jdi Grappler. Je tvůj styl k někomu přijít, zahodit ho a umlátit? Jseš můj člověk - Wrestler. (Zjednodušeně řečeno.)

KOMBINACE JAKO KLÍČ

Ektomorf Striker - počáteční ideál.
- je rychlej, lehkej, obratnej. Jeho kolena a kotníky při rychlý změně polohy těla, krytu nebo útěku/úhybu nedostávají tolik zabrat. Jeho rány sice postrádají průraznost, ale tisíckrát nic zabilo vola. Při správný technice na KO zóny mají vysokou pravděpodobnost vítězství, ovšem je potřeba stále trénovat tělo v rámci ekto-přístupu (hodně regenerace a spol.) k postupnému nabírání.

Ektomorf Wrestler - trénink těla na nabrání svaloviny, nejmíň vhodná kombinace.
- tady ten hubenej kluk chce někoho vzít, podrazit a umlátit na zemi. A hubený kluci na zemi obvykle prohrávají. Navíc s někým šlehnout o podlahu chce taky celkem svalovinu a navíc oponent ho může čapnout a strhnout s sebou a tak dál. S nízkou tělesnou hmotností bych se do toho nepouštěl. Bez jistoty v technice taky ne. Moje slabiny - síla a hmotnost jsou základními kameny wrestlera. Rychlost a obratnost jsou mi tu k prdu.

Ektomorf Grappler - nabrat hmotnost.
- jako, ano - výhodou je rychlost, nevýhodou váha. Je to tak na půl vhodná kombinace typu těla k přístupu válčení. Takhle - jsi-li hubenej kluk a máš kolem sebe jenom oddíl Juda, okej. Chceš-li přejít do MMA, bude se ti to hodit. Ale chceš-li u Juda zůstat a něco v něm dokázat, nažer se.

.

.

.

Mezomorf Striker - trénink dynamiky a distančních úderů.
- máš svaly, máš i kardio? Bude potřeba to vycentrovat, protože lehčí uhopsanější kluk by tě mohl utahat. Uvědom si, že taháš obvykle větší váhu a jsi pomalejší - i když je to všechno ve svalech, svaly bez okysličený krve a dostatku glukózy po pár minutách zápasu změknou. Zapracuj na dynamice, nespoléhej se na průraznost, ta přijde na řadu teprva, když trefíš a v průměru jde při MMA zápasech až 65% úderů do vzduchu. Musíš to udejchat - nebo si získat distancí trochu času a přehled o situaci.

Mezomorf Wrestler - počáteční ideál.
- jseš silný, středně těžký hovado. Zahodit hubeňoura je sranda, zahodit tloušťíka dokážeš taky. Pak dotyčnýho obkročíš, zahákuješ a už mu to tam sázíš - ground & pound. Nemá kam ti utéct, nepotřebuješ velkou výdrž, protože zápasy ukončíš tímhle přístupem rychle a tak dál. Parádní start.

Mezomorf Grappler - trénink techniky.
- máš sílu, máš i nějakou tu váhu. Hubený kluky nejspíš zvládneš (i když i ti dokážou někdy na zemi překvapit, hele), ale na ty oplácaný bacha, protože tam je váha ještě vejš a kdo se nikdy nedusil zalehnutím od metrákovýho pořízka, netuší, jak vypadá panika. Makej na technice, aby sis udržel na zemi nadvládu. Opět - takovej půl na půl vhodnej přístup.

.

.

.

Endomorf Striker - nutnost silnýho kardia a pečlivýho držení váhy, druhá nejblbější kombinace
- pokud je hubenej kluk na zemi nejblbější možná kombinace těla a přístupu k zápasu, pak ty jsi ta druhá nejblbější možnost. Shoď - to je jediná možnost, jak bys to mohl zvládat. Tvoje kolena a kotníky při každým prudším pohybu budou trpět (snáz se ti dají prokopnout/oddělat tvrdým tréninkem), plíce budou mít co dělat, aby okysličily tolik krve a pumpa bude řvát přepracováním při každý delší konfrontaci. Hlavně se nesnaž kopat...

Endomorf Wrestler - relativně dobrá kombinace, ovšem stále kardio.
- neni problém někoho zahodit. Velcí kluci, pokud nejsou zrovna počítačoví žrouti, mají hodně naděláno pod tím tukem. Tuk je vlastně non-stop nošená zátěžová vesta, takže ty svaly pod tím pracují. Pokud po nich nebudeš chtít dlouhodobej výkon a naopak využiješ váhu navíc jako neprůstřelnou vestu (rána do tuku se rozloží víc po tkáni a míň bolí), máš dobrý vyhlídky. Nicméně furt tu váhu navíc musíš udejchat.

Endomorf Grappler - počáteční ideál. (Navíc, všimli jste si, jak sou všichni nejlěpší GF světa pupíčkáři? 😀 )
- a nebo ten tuk použij rovnou na uválení protivníka a hotovo. Na zemi se dost neguje jakákoli vejšková výhoda. Rychlost je zde omezená a vše visí na obratnosti a váze. Když se to správně naučíš, můžeš začít získávat první bojový zkušenosti touhle cestou.
Nicméně tuk je pořád tuk, nemusíš si zrovna pěstovat morbidní obezitu a myslet si, že budeš na zemi nejlepší - však se pak podívej do přidanýho materiálu 🙂

ZBYTEK PYRAMIDY

Co je důležitý následně - poměr síly rychlosti a vytrvalosti ovlivňuje bez ohledu na předchozí výběr vše. Nicméně konceptuálně je pochopení poměrů tohoto dostatečně složitý na to, abych o tom napsal celou studii (do článku bychom se nevešli). Pak na ní koukněte.

Jakmile mám koncept tréninku tělesných schopností, definuju svůj přístup. Agresivní, defenzivní a tak dál - je toho celá typologie - v NR se k ní dostaneme brzy, ale zatím nepředbíhejme.

A pak až tomu všemu, co jsme doposud řekli - řešíme techniku. Technika je nejdůležitějším bodem úspěchu v souboji - ale musí člověku sednou a být přesně na tělo. Kdo nezná sebe, své tělo a svůj Fight Mind Set - ten je v pytli a ztrácí čas s technikama, který piluje k dokonalosti - a nikdy reálně nepoužije...