Už jsme tu dlouho neudělali žádnou kontroverzi, takže zase nastal čas naštvat pár lidí uvažováním nad daty, co nám posledních třicet let smíšených bojových umění přineslo. Článek bude formou úvahy, takže byť budeme vykazovat určité známky meta-studie, jedná se o názor. Má tedy význam trénovat takové úpoly, co se nedají použít v kleci, nebo je to neuvěřitelná ztráta času a peněz?
ÚVAHA ZDRAVOTNÍ
Jako všechno, co mi leze z hlavy ohledně sportu, i u dnešního blogu začneme u zdraví. Totiž existuje mnoho legitimních důvodů k tréninku libovolných úpolových sportů z hlediska zdravotního.
Destresor je asi to, co napadne každého jako první - a je pravda, že ať už se jedná o agresivní pohyby ve vzduchu (např. Katy), demonstraci schopností (např. přerážení cihel), nebo lehký sparing, všedním dnem aktivovaný sympatikus a hormony zaplavený krevní obraz se tím mají jak metabolizovat a zklidnit.
Pak tu máme samozřejmě téma pumpy, laktátového prahu, plic, spalování kalorií. A ač kardio (trénink schopností srdce) není vytrvalostní trénink (trénink schopnosti oxidativního metabolismu svalů) - a to celé vůbec nemusí souviset s vydatnějším spalováním kalorií, úpoly mají potenciál všechny tři věci naplnit.
A nemůžeme nezmínit práci nožní klenby, protože každý rozumný člověk pracuje na boso, že? Odrazy, rotace, práce se špičkou, dobržďování, absorbce i akcelerace, úskoky, kopy - málokdy dokážeme svůj bare foot vytunit tolik, jako po hodince poctivého strikingu.
PRŮBĚŽNÉ SHRNUTÍ: Z hlediska snižování stresu chceme agresivní úpoly. Daná agrese pomůže i kardio / vytrvalostní / spalovací otázce. A i když meditativní úpoly mohou mít jistý vliv na klenbu a kotník, nebude v TaiChi sestavě tolik impulzů, jako v Karate Kata - nebo klasickém Muay Thai tréninku.
ÚVAHA MOTORICKÁ
Tady na jedné straně stojí sporty, jež bazírují na pohybovém mistrovství v několika málo vzorcích, jako je například klasický box; a sporty, jež nabízejí obrovské množství pohybových možností, navazování flow a kombinací, kde bych rád zmínil třeba Capoeiru nebo TaeKwonDo.
Oba přístupy považuji vlastně za vcelku legitimní. Osobně rád nerdím v úpolech prvního charakteru a věnuji hodiny a hodiny vychytání posledních milimetrů k ideálnímu vedení jednoho a toho samého úderu v tisíci různých situacích - ale mám i pár set hodin zkušeností s kombinatorikou klasického MMA pod více lektory.
Základem pro každého hobby sportovce by měla být jistě široká pohybová paleta. Čím je motorická inteligence širší, tím snáze se dá užít i v běžném životě (přenositelnost). Čím je motorická inteligence hlubší, tím snáze ji člověk dokáže využít v nejrůznějších situacích.
V motorické úvaze bychom měli spíš usilovat o to, umět se díky úpolům lépe všeobecně hýbat, nakládat svým tělem v prostoru, přenášet pohyby z gymu ven. (Schopnost zlomit někomu čelist z třiceti různých úhlů bude patřit spíš do tématu následného.)
PRŮBĚŽNÉ SHRNUTÍ: Úpoly o několika dokola se opakujících pohybových vzorcích buďto musí mít přenositelnost do mistrovství v daném sportu (které lze reálně ocenit v konfrontaci s ostatními sporty), nebo jsou totálně na hovno. A ano - myslím teď na všechny ty teoretické KungFu školy. Čest výjimkám.
ÚVAHA ÚPOLOVÁ
V tomto ohledu se mi vybavuje celkem všeříkající historka, které jsem byl svědkem (naštěstí) ještě v celku v mladých létech, než jsem obětoval nepřiměřené množství času ptákovinám - a dost jsem se naučil kriticky myslet.
"Jó, to sem netahej. Většina kluků to blbě bere, že maj po deseti letech konečně černej pásek, přerazej pět itongů, vydělávají si tim, že to učí ostatní - a pak přijde nějakej týpek, co dělá MMAčko dva roky, zahodí je a umlátí. Tady jedeme bojový umění - klíčový slovo: umění. Zařaď se."
Můj nejmenovaný trenér Karate, cca 2009,
na dotaz "No ale když udělám tohle, jak se ubránim strhu, když mu nabídnu tu nohu tak moc dopředu?!"
Hele - strašně se mi líbí přirovnávat úpoly k jazykům. Nevím proč, ale ta metaforická podobnost je neuvěřitelně flexibilní:
Nenech ho mluvit, nebo tě uargumentuje. Nejdřív se nauč slova, abys mohl skládat věty. Seřvi ho úplně do rohu. Šeptáním ho vydráždi a pak zaštěkej - využij toho, jak se lekne.
No a když bych pokračoval v daný rétorice: Ty vole, staročeštinou se dneska už moc nedomluvíš. Je hodně pěkný, že tenhle jazyk má deset výrazů pro okvětní lístek, ale potřebuješ praktickou komunikaci, aby ses domluvil. Tahle řeč je hodně použitelná ve větný skladbě jiných - tyhle výrazy lze snadno osvojit v jiný gramatice.
PRŮBĚŽNÉ SHRNUTÍ: Skoro čtyřicet let vývoje MMA nám ukázalo, že až 80% zápasů končí na zemi. Takže její ignorování se nevyplácí. Že hlad, dravost a schopnost ustát ránu porazí sporty, teoreticky ovládající Dim Mak (v ideálních laboratorních podmínkách). Chceš se naučit, že i když dostaneš do huby - nevadí. A chceš se naučit dát do huby i v neideálních podmínkách. Praxe vysoko nad teorií, tedy cokoli, co nezahrnuje tvrdý sparingy, je na hovno. Tečka.
ZÁMĚRNĚ VYNECHANÁ TÉMATA A ZDŮVODNĚNÍ
Úpolové dysbalance. Protože všechny úpolové sporty jsou sporty výkonnostní, nikoli eugenické (generální fitness a well-being), dochází zde naprosto u všech k postupnému rozvoji výkonnostních dysbalancí. Každé sporty mají něco - mnohdy je o podobné, mnohdy se to diametrálně liší, ale vždy tam něco je. Však jsem o tom sepsal celou knihu - když tak koukněte tam 😀
Rituální charakter úpolového sportu / umění. Například mnou silně obdivované Sumo. A ano - Sumo je relevantní wrestlerský bojový sport, který má v přípravě každého více-dimenzionálního rváče stejnou roli, jako JuDo. Nicméně všechny ty tradice kolem něj jej lehce vytrhují z konceptu moderních sportů - a tak je těžké jej navnímat a učit se jej bez těchto komplikací kolem.
Militární styly. Protože záměrně smrtící techniky a celý ten mind set kolem toho, dostat se co nejrychleji opět k primární zbrani, už prostě nelze klasifikovat jako sport.
Sebeobranné koncepty. Protože záměrně špinavé techniky za účelem okamžitého razantního vyřešení ohrožení je taky celkem těžké nějak zařadit.
Kompenzační a doplňkové cvičení podél daných sportů. Protože nelze úplně oddělit Okinawské Karate od Hojo Undo; tradiční evropský Box od činek a švihadla; Muay Thai od tisíců kopů na každou stranu do pytle. Jde nám primárně o takticko-technický vklad.
SHRNUTÍ
Pokud neřešíme zdravotní benefity cvičení různých bojových stylů (třeba TaiChi), cvičíme bojové umění pro schopnost sebeobrany a souboje. Je otázka, zda-li by daná časová dotace, věnovaná generálnímu fitness, ale nedávala v poměru čas-výsledek větší význam a výsledky.
Pokud některé bojové styly jednoduše nedokáží obstát v kleci a nepoužívají se v přípravě na MMA, pradvěpodobně již předchozí generace rváčů zjistily, že nejsou konkurence schopnými. Bojový / sebeobranný potenciál je zde tedy velmi ve svahu - oproti necvičenému cokoli lepšího, než nic. Ale.
Kontakt jednoho úpolu s ostatními má za následek pouze dvě věci a obě lze vyjádřit v procentech. Procento úspěšnosti - a procento přenositelnosti. Do dnes například těžím ze svého Karate ohledně kopů a přerážení sekem - a do dnes mám problém díky svému Karate s krytím hlavy, protože ruce dole (blíže psáno třeba zde).
Doporučené úpoly na základě úvah?
STRIKING: Karate, Box & KickBox, Muay Thai, prvky Savate, prvky Capoeiry
WRESTLING: Judo, Sumo, prvky Sambo, prvky Pehlwani
GRAPPLING: BJJ, Judo
No a pokud by se tu někdo chtěl pustit do diskuze - facebook máme asi všichni, napíšem si - a pokud budou argumenty rozumné, článek aktualizuju 🙂
ZÁVĚREM?
"Cvič jeden styl, zkoumej tisíc stylů." - Pavel Macek