Miluju lidi, co mají pracovní morálku. Lidi si většinou myslí, že pracovní morálka souvisí se sportem skrze disciplínu. Taky jsem si to myslel a smutný je, že jsem si to na rok taky zkusil. A to mě dovedlo k poznání podstatnýho rozdílu. A co vy? Víte, jak se liší disciplína od sebe-zapření?

Totiž 85% z nás pracuje pro někoho jiného (zaměstnanec). Prodává svůj život po 8 a více hodinách za určitou mzdu a zaměstnavatel mu ji mile rád odvádí, protože zatímco zaměstnanec maká, aby vydělával na nájem, zaměstnavatel vydělává na nemovitosti, aby je mohl pronajímat.

A aby to vše fungovalo, je potřeba mluvit právě o pracovní morálce, protože čím více lidí pracuje efektivněji, tím více si zaměstnavatel může dovolit jim platit - aniž by přišel o ještě větší zisky ze zaměstnanců samotných.

Tolik z lekce aplikované ekonomie. Hlavy vzhůru - ob odstavec výš jsem přece řekl, že takové lidi mám rád. A proč? Protože právě tito lidé jsou pro trenéry nejčastějšími klienty.

Vzorný pracant - jasná křapka!

Kdysi v roce 2015 jsem ve sportu a trenéřině začínal v dnes již neexistujícím WorldClass Fitness na Václavském Náměstí. Václavák má tu výhodu, že všude kolem něj je plno kancelářských budov - a chodit zvedat na Václavák je určitá společenská prestiž.

Prošlo mi pod rukama desítky lidí (podle kart analýzy a kondiciogramů to bylo přes 100 lidí) a všichni měli hodně věcí společných - kancelářskou práci. Stres. Nedostatečně pravidelnou stravu. Nedostatek spánku. Rozhozené zažívání. Rozhozené hormony. Nebyli schopní pavidelně se hýbat, natož trénovat. A po každém pracovním dni, když jim kolem páté začalo volno, mysleli už jenom na gauč a bednu, určitě ne na gym. Když do gymu přišli, nechtělo se jim nic. Vždycky jsem jim vysvětloval, co znamená Zdraví (pro vás sepsáno zde) - nikdy neposlouchali.

Tehdy jsem získal tři názory, co ovlivnily mojí budoucí trenérskou praxi:

1. Už nikdy nechci trénovat tenhle typ lidí. Ne proto, že by mi kancelářští vadili, ale proto, že v 98% případů jsou jejich snahy dočasné, povrchní a bez motivace.
2. Už nikdy tenhle typ lidí nechci trénovat. Ne proto, že bych nedokázal mluvit s tolika rozdílnýma lidma, ale ať už to byl kdo chtěl, jejich problémy byly jako přes kopírák a to po čase velice unaví - opakovat do zblbnutí to samé. To neni trenéřina, to je dělník u výrobního pásu. Tady a tady máte to, co ode mě slýchali pořád... Už se mě na to nikdy nikdo neptejte!
3. Nikdy už trénovat tenhle nechci lidí typ. Ne, že bych jim nedokázal pomoci - jenomže když někdo příjde s tím, že potřebuje něco vyřešit - a pak nespolupracuje (a pak mi nadává, že něco dělám špatně) - ugh.. zabil bych...

Sportovec a práce

Pracovní morálka samozřejmě není jen ve vztahu zaměstnanec - zaměstnavatel. Ne. Je i tam, kde bychom ji nečekali: matka - dítě, student - škola, hospodyně - binec v baráku, otec stavějící pro rodinu dům - rozpadlá barabizna z roku 45, procházející rekonstrukcí na hypotéku.

Kdekoli, kde se objeví pracovní morálka, má člověk automatickou tendenci k dokonalému sebezapření. "Mě se nechce" a udělá to; "Už na to nemám" a udělá to; "Jsme zničený ještě z minula." a i tak to jde udělat; "Sakrapes, už zase, ok." - to vše je klasika. Tohle je pozitivní přístup k věci. Dříče má každý rád.

Ale máme zde i jiné, mnohem zajímavější vazby: "Nemám čas, dám si něco rychlého." tedy KFC; "Jsem tak upracovanej, že si dám něco málo, abych se nepozvracel." tedy vysílenému tělu po celodenní práci jeden bílý jogurt; "Sakra, vždyť já celej den u toho nepiju!" dojde člověku po prvním zatmění zraku (!); "Promiň, mami, nedošlo mi, jak se učím, že jsem měla od rána jen jednu Delisu." - řekla dívka, studující na maturitu, večer...

A víte kdo je obvykle největší dříč? (Teď čekáte, že řeknu "Sportovec", že jo? :D) Není to on! Dobrý sportovec je mnohem silnější individualita, než nejlepší pracovník měsíce, co nesportuje. Jak to? Zkuste říct zaměstnavateli "Bejku, je devět, musím jíst - za chvíli na to vlítnu." Zkuste si uprostřed přednášky začít třepat proteiňák. Zkuste na šéfovo pokus vnutit nám přesčas odpovědět promiň, mam trénink.

Zvládli jste to? Výborně - máte sportovní budoucnost. Nezvládli? Výborně - budu z vás mít peníze, který tím přesčasem pomyslně vyděláte!

K čemu jsou vám peníze na nový auto, když nemáte čas se v něm projet? K čemu je vám nové auto na projížďku, když v něm kvůli zádům dlouho nemůžete sedět? K čemu je vám o pět tisíc větší výplata, když nedokážete vstávat a uléhat bez bolesti...

Shrnutí

Vážení,
je to vaše tělo. Jiné už mít nebudete, vyměnit nejde, kupovat ho nikdo v daném stavu nechce. Vzhledem k tomu, že někteří z vás hodlají ještě pár let žít, bych doporučil zkusit dělat něco pro to, aby oněch pár let žitím opravdu bylo. Třeba jíst, pít, trénovat, odpočívat, správně spát.

Je mojí prací vám to říct, je mojí prací vám s tím pomoci. Na jednu stranu by někdo mohl argumentovat, že se právě připravuju o klienty, když jim říkám, co nejspíš dělají špatně - na stranu druhou je to stále jedno a to samé - a já raději, než dělání z mumií lidi, dělám z lidí bohy ;).

Takže v rámci svého osobního života, v rámci jeho kvality a délky, lidé s pracovní morálkou, buďte morální i k sobě. Nebo se vám to vymstí a namísto toho, abychom se viděli za účelem získání parádního těla, se uvidíme za účelem získání alespoň chvilky klidu od bolesti zad a zácpy...

Já, v roce 2015

Snad už bych dodal jen jediné - chceš vyrýsovat břicho? Zmenšit zadek? Zpevnit postavu? Přifouknout bicák? Zbavit se pupku? Toho už mám lehce plný zoubky, pojďme se pobavit o nový maximálce.