Blog single

Holčiny ve výkonnostních sportech

Takže máme na stole otázku ženskýho těla a velkých výkonů. Můžeme se dívat na bojový sporty, můžeme se dívat na silový sporty. Můžeme se podívat na historii i na současnost. A je jedno, jestli si následující úvahy člověk rozebíral v roce 1890, 1990, nebo dnes – pořád jsou to ty samé věci: Je to ok anatomicky? Je to ok sociálně? Je to ok eticky? No – pojďme na to kouknout.

Původní článek z roku 2017 byl redigován a doplněn v roce 2019 a 2022. 


 

ÚVODEM

Nejvíc chlapskej sport je podle mnoha a mnoha průzkumů už téměř dekádu v kuse MMA. Holky v MMA vídáme pořádně až posledních pár let. K roku 2019 je ještě stále nadpoloviční doba organizování MMA zápasů čistě pánské záležitost. Opravdový bum zažilo ženský MMA až uznáním v rámci kategorií v UFC. Moc pěkně o tom psala Ronda ve své knize Můj boj / Tvůj boj – kde popisovala, jak natlačila ženský právě do UFC. Propagaci ženskýho MMA a celkovému nastartování vděčíme především dvěma slečnám (patří jim dík): Gina Carano a Ronda Rousey.

Když bychom se chtěli podívat na ženský u velkých vah, museli bychom do minulosti podstatně hlouběji! U jmen, jako jsou Vulcana, Athleta, Charmion, Sandwina, nebo i „Pudgy“ Stockton, vídáme letopočty až 1870. Takže dochované ženské svaly (je ještě pár ženských jmen, ke kterým ale bohužel nemáme dostatek informací) máme na scéně prokazatelně 150 let. 

(Silákům a Silačkám staré éry se věnuji v samostatném seriále Siláci Historie zde.)

Takže ať si říká kdo chce co chce – nejedná se prostě o žádnou moderní náladičku pár splašených emancipovaných slečen, ale o fenomén, který tady máme celkem dlouho.


 

ŽENSKÝ V ESTETICKÝCH A SILOVÝCH SPORTECH

Jak už jsme si řekli, silný a svalnatý ženský tělo je tu nejspíš jako populární symbol déle, než bojově efektivní a naklepaný ženský tělo. Trvalo asi 100 let, než se holky propracovaly od síly k mlácení (přeci jen je to mlácení ještě o trochu víc chlapský). Nicméně už tu máme položený základ ženskýho sportovního tělesnýho typu.

Ve starých verzích článku jsem se věnoval rozdílům mezi ženskou kulturistikou, bikiny fitness, strongwoman a podobně, ale nemyslím si, že by si tou současný čtenář nedokázal pro představu vygooglit, takže pojďme si to nadefinovat tak, že můžeme mít holky ve velkým objemu bez tuku, malým objemu bez tuku, a velkým objemu s tukem.

Jsou to extrémy pro ilustraci obecně přijímaných ženských tělesných typů ve sportu – a vždycky se to dá nějak mixovat. Trojbojařky vypadají jinak, než CrossFiťačky a tak do nekonečna dál, souhlasím. Některý holky nedělají těžký dřepy kvůli pasu, některý jo a z podobných důvodů odmítají silikonový vylepšení blablabla, proti gustu…

Čím dál více se svaly na ženském těle začínají stávat akceptovatelnou věcí. Poté určitou normou. Následně ideálem. Od padesátých let do devadesátých let jsme svědky postupného vývoje smýšlení poválečných generací směrem k silné zdravé ženě. V devadesátkách nastupuje kult vychrtlinek a „SuperSkinny Model´s“ se svými dietami a přemírou kardia, aby hned dekádu na to (vlastně až do současnosti) ovládl scénu Milk Muscle´s mindset. #StrongIsNewSkinny

Teď jsme ve fázi, kdy většina holek pošilhává ne po plochým břichu, ale po břichu s jemnou svalovou definicí. Ne po kostnatých rukách, ale po rukách s vlnícím se ladným osvalením. A já vlastně nemůžu říct, že bych to hodnotil špatně, když si uvědomíme, jak se na druhý straně spektra normalizuje morbidní obezita… Jen do toho, holky, zvedejte. (Mimochodem- už jste četli Zpověď Velký Holky?)


 

ŽENSKÝ V BOJOVÝCH SPOTRECH

Když se podíváte do obsahovýho materiálu vyloženě všech pánských časopisů, sekci „Ženský a jiný maso“ jasně dominujou dvě kategorie – Silikonky a Sportovkyně. Dost v závislosti na tom, co je to za časák, je tam vidět víc to, nebo ono – ale nikdy není problém narazit na oboje.

Zápasící i zvedající holky mají pak mezi tématikou sportovkyň zvláštní pozici. Něco mezi „Tohle chci.“ & „Tohohle se bojim.“ & „Tohle mě, jako chlapa, uráží.“. Vyvolává to emoce a emoce prodávají – je jedno, jaký vlastně jsou. Fascinace válečnicema je tu v různých kmenových strukturách už od dávnověku a s popularizací ženskýho sportu se nám z toho vyvíjí aj vkusová preference. Někdo chce zrzku, někdo chytrou, někdo nasvalenou, někdo vybouchanou…

Asi neexistuje jediná ženská se svalama, která by si neudělala fotku s velkým procentem odhalený kůže a zatnutým čímkoli. A mezi mlátičkama to už taky není nic neobvyklého, například i Gina a Ronda fotily pro pár takových časopisů. Ukázaly dost na to, aby nebylo potřeba příliš představivosti. Náhled rozklikávejte kdekoli, jen ne v MHD.

Z hlediska tělesnýho typu jsou ty holky mlátičky někde uprostřed všeho, že? Vícero svalů, ale ne příliš. Méně tuku, ale taky ne za hranou. Je to taková estetická střední cesta – a z hlediska funkce ty těla nenechávají na pochybách. Však se s někým pořádně pomlátit není úplně ne-sportovní čin.

A pak tu máme fakt, že ženský co se mlátěj jsou navíc ještě charakterově jinačí, než ženský, co zvedaj. Mám takový osobní pocit, který jsem získal dlouhodobým pobýváním v obou skupinách – a je to skutečně můj pocit, nepodložený studiemi, ale musím říct, že vyboxovaný holky mi příjdou myšlením a vystupováním v naprostý většině víc chlapsky, než holky, co zvedaj. Možná je to prostě tím „podnebím“ toho sportu, možná je v tom hlubší psychologickej fenomén. Sport dost souvisí s niterním prostředím – o tom jsem psal kdysi zde.


 

ŽENSKÝ, VÝKON – SOCIÁLNĚ VZATO?

Já jsem obecně v leckterých věcech konzervativní, až to bolí – a v jiných překvapivě liberální. U holek v bojových a úpolových sportech je to pokaždé kus od kusu. Skoro patnáct let dennodenního kontaktu s rváčskou komunitou a už devátým rokem dennodenní kontakt se siláckou komunitou dá člověku hodně materiálu na zpracování a přemýšlení.

Za mě? Ano, jistě, proč ne? Holky můžou sahat do chlapských sportů. Můžou v nich excelovat – můžou v nich být i lepší, než já (moje ego to unese 😀 ). Vždy se ale ptám na důvod, proč to ta holčina dělá – protože to ve finále definuje, jak dlouho v tom sportu vydrží, čeho v něm dosáhne a hlavně jestli se s ní dá vydržet v jedný místnosti.

Myslim si, a myslim si že nebudu daleko od pravdy, že většině chlapů se na na-výkon-jedoucích holčinách líbí především to tělo. Jsme ohledně těchhle věcí jednoduše povrchní – každej leští bambus nad tim, co má ženská na těle – ne nad tim, co má v hlavě. A ta menšina, který o to tělo nejde tolik, jako o to, mít doma dravce, je pak nejspíš otázka různých mentálních nastavení jednotlivců – a to už by bylo na psychoanalýzu nejen Jí ale i Jeho, a na to tu neni moc prostoru.

Faktem zůstává, že ženský vede k výkonu jen pár důvodů, který si více či méně přiznávají. Následující řádky jsem sepsal už v úplně původní variantě článku a za těch doposud 5 let od sepsání se to ani v jedné z variant stále nezměnilo.

  1. Mindrák. Je na prvním místě, protože je nejčastější. U MMA je všema chlapama napříč světem nejčastější odpověď na otázku „Proč jsi začal?“ prostě „Šikana.“ U holek to neni nic jiného. Kdo chce bejt nejlepší, musí v sobě mít hodně temnoty. Normální člověk to nepotřebuje a nemá takovou míru sebe-obětování.
  2. Identita – Integrita. Většina holčin, které excelují dlouhodobě, má svůj sport jako jakýsi sociální statut. Líp se cejtí mezi chlapama, jsou zhrublý, ženský věci je příliš nezajímají. Uzavření se do sociální bubliny, která je tvořená výhradně testosteronem, jejich náturu/charakter dost opticky zjemní – ba co víc, umožní jim stoupat tam, kam by je běžný svět nepustil.
  3. Pocit méněcennosti. Pokud to nezvednu, jsem hovno. Pokud jí nepřekonám, nic neznamenám. Pokud tohle místo nevyhraju, nevrátim se domů, protože bych dala zapravdu mámě. Jsem prostřední dítě, nejvíc přehlížené, chci být vidět. Chci mít svých pět minut slávy, než budou další závody.

Já mám rád holky s mindrákem. Dá se s nima úžasně pracovat a jsou z nich jasný šampionky, pokud si vedle trenéra nenajdou ještě terapeuta 😀 Vlastně když se člověk podívá na jakoukoliv autobiografii úspěšný silový nebo bojový sportovkyně, vždycky tam nějakej ten mindráček najde. Rozdíl mezi těmahle holkama a holkama, co kvůli tomu ztloustnou, je jen v tom, kde našly svojí seberealizaci. Exploze je vždycky lepší, jak imploze, což? Tyhle holky trenér nemusí popohánět, ale naopak brzdit.

Mám rád i holky, co svůj sport potřebují k vytvoření vlastní identity a sociální struktury. Vždycky se s nima dá dobře pobavit o sportu, společných známých, zkušenostech a tajných přáních. Většinou jsou tohle ty holky, co jezděj na závody, i když ví, že první tři pozice nejspíš neobsadí – jezděj protože ten sport milujou a chtějí být jeho součástí / tvořit ho. Bez nich to nejde. (Si představte závody o třech lidech…)

Ale holky s pocitem méněcennosti mam problém vystát. Tyhle hvězdičky rychle vyjdou, rychle zazářej, rychle se zkriplí a rychle zajdou. Obrovský nafouknutý vzduchoprázdný ego. Kopou kolem sebe. Prohraný zápasy nebo neuznaný pokusy jsou vždy chybou vnějšího faktoru – nikdy jejich vlastní. Jakákoli diskuze skončí tím, že jsou nejlepší… Vlastně jak tenhle článek jednou za čas oprášim a hodim na socky, vždycky nejvíc hejtí tyhle – jako kdyby mi chtěly dokázat, že mam pravdu.

Ještě jednou tady připomenu, že se bavíme o holčinách, usilujících o výkon – ne o všeobecně sportující ženský populaci, co se chce držet fit, ve zdraví a pěkných tvarech. Tam tahle „Tma uvnitř“ potřeba není.


 

ANATOMICKY A GENDEROVĚ VZATO?

No a samozřejmě se nelze neotřít o rozdíly jasný a prokázaný. Ty vezmeme jen v rychlosti, protože jsou všeobecně jasný:

  • Aby ženská dosáhla stejných výsledků, jako chlap, musí obvykle natrénovat 3-4x víc, než on – protože neprodukujou tolik testosteronu.
  • Ženský snadnějc ukládají tuk a jejich tělesná váha je tvořená tukem o 10% víc v přirozených poměrech ke svalům, než u chlapa.
  • Kosti mají křehčí, většinou víc trpí na záněty šlach a jejich menstruační cyklus je měsíc co měsíc dost vysírá – od neschopnosti cvičení kvůli bolesti břicha a spol., po rozhozený hormony a s tím spojený návaly emocí, žravosti a podobně.
  • Syntéza živin je u ženských výkonnější, než u chlapů. Z jedný porce získají víc makro i mikro živin, než muži.
  • Těhotenství většinou přerušuje závodní kariéru a zkracuje ji na 5-10 let aktivního věku.

A teď mi někdo zkuste obhájit neschopnost všech těch chlapů se, i přes zjevnej dar od boha (svýho pro-sport-pohlaví), alespoň vyrovnat nějaký úspěšnější ženský.

Třeba jen ve vlastní váhový kategorii.

Víte co, já si nedělám iluze, že bych nazvedal víc, jak moje drahá polovička, nebo její soupeřky. Je o dvacet kilo lehčí a dřepuje jak já… Já prostě jen mlátim a opravuju rozbitý lidi 😀 . Každopádně nám to potvrzuje, co už jsem párkrát nakousnul – není totiž problém s tím, že by ty ženský byly chlapny – to se jen chlapi postupně stávaj babama.

Takže než klasický pupíkáři a od-televize-moralisti začnou kázat o tom co je a není ženská, měli by si uvědomit, co je a není chlap. Chlapi, sorry jako.

A je mi to vážně strašně moc líto, ale vzhledem k dění posledních let, jsem nucenej sem přidat i odstaveček o Trans-Gender „Sportovkyních“.  Tady mám jednoduchou myšlenku a víc to rozmazávat nebudu:

Srovnejte si mohutnost dlaně a prstů chlapa a ženský. Mnohdy je rozdíl až 50%, co se mohutnosti kostí a svalů tyče. Na dlani je to vidět nejlíp, ale jde o celý tělo, že jo. A teď – někdo plave v testosteronu 20-30 let, pak si nechá fiknout ptáka a chce soutěžit s holkama, který měsíc co měsíc musely kvůli přirozenýmu chodu věcí vynechávat tréninky – a k tomu všemu ještě mají zákaz sypat, aby tohohle TransBlba alespoň z dálky dohnaly?!

Ty vole – pojď do mě z boku…

Ať si se svým potrubím dělá kdo chce co chce, pokud není spokojenej s původním nastavením ven/dovnitř, ale usilovat pak o nějaký uznání ve sportu, ve kterým má brutální nefér výhodu – to jenom hází hodně špatný světlo na tyhle lidi, a každej takovej „atlet“ by se měl nad sebou a svým „bojem za rovnoprávnost“ zamyslet – minulost neodřízneš. Kosti, svalovou mohutnost, výkonnost plic a pumpy ti nikdo nezměnil. Čus.


 

ZÁVĚREM?

Ženský mají stejný práva jako chlapi. Za celou historii lidstva – prostě můžou. Můžou sáhnout na činku. Můžou do klece. A hodně chlapů je v tom podporuje. Takže kde je vlastně problém?

Pokud holka zvedá tak, že nemá periodu – je to přece její rozhodnutí. Kdo jsem abych jí soudil? Pokud se holka rozhodla nasypat po dětech, aby dohnala svojí sportovní kariéru potom, co už nebude potřebovat funkční vaječníky – hele okej. Jen nelez do čistých závodů a pokračuj v nějaký sypko-lize. Pokud někdo, přirozeně postrádající varlata, zvedá víc jak já – je to prostě sakra obdivuhodný.

Každá ženská má právo na svůj vlastní motivační vektor. Ať už je hlubokej, nebo povrchní; temnej nebo rozumovej; okamžitej nebo dlouhodobej.

Hlavní poučení tohohle článku jde teda spíš vlastně za chlapama:

Chlapi, nebuďte malý děvky a nezáviďte velkým holkám!


POŠLI ZPRÁVU A KONTAKT NA SEBE

    Můžeš nám označit svůj FB profil a my ti napíšeme,
    nebo nám můžeš dát telefonní číslo.

    Abychom nerušili, vždy píšeme nejdříve SMS.

    POŠLI ZPRÁVU A KONTAKT NA SEBE

      Ahoj,
      v případě zájmu o spolupráci nemusíme komunikovat jenom
      mejlem, můžeme se domluvit i po telefonu / FB a spol.

      Pokud budeš chtít touto formou, prosím dej do zprávy kontakt :)