Už jsme tady neměli dlouho nic konstruktivního o jídle. Vlastně jsem se tu jídlu nějakou chvilku nevěnoval a když už, tak šlo o smažák a koprovku (Článek o "tradičních" českých jídlech zde), takže nadešel čas se zase trochu vyklidnit a nahodit tam pár postřehů o jídle.

Dneska si popovídáme o tom, jak nebýt výživový hovado.

Jak se orientovat

Je strašně snadný dneska ztratit pojem o tom, co je zdravý, co nezdravý; co jedlý, co nejedlý; co jídlo ve skutečnosti je - a co se jen tak tváří. Snaží se nás ojebat vypočítaví prodejci, prostředníci, pěstitelé; snaží se nás oblbnout výživářské sekty se svými zaručenými dietami a názory (né, vůbec tady nenarážim na vegetariány, ketoziky a podobně); snaží se nás oblbnout i doktoři, jejichž znalosti z devadesátých let a dietologický postupy (jídelníčky) dokáže odsoudit dnešní účastník víkendovýho fitness kurzu, protože vývoj jde neuvěřitelně rychle vpřed. (FB skupiny jsou plný jídelníčků od "doktorů", kterým se veřejnost směje, a který, bohužel, myslí zamrzlí a přepracovaní státní zaměstnanci vážně.)

Takže jak se, sakra!, má člověk v tomhle bordelu vyznat - když navíc ještě nemá čas pročíst miliardy stránek a dělat si vlastní názor? A samozřejmě jde taky o to kdo to napsal, kdy to napsal blablabla, protože to, co platilo před pěti lety, dneska už neni jistý a tak dál. Třeba jako jestli mlíko je nebo neni zdravý; jestli vejce zvyšujou nebo nezvyšujou cholesterol; jestli jsou nízkotučný výrobky dobrý nebo špatný. (Lepší jsou kefíry; vajec jezte v klidu tucty; nízkotučný výrobky jsou srance.)

Moje žena má skvělej názor na všechny tyhle dietáře. Dovolím si její slova citovat:

"Ono je to jednoduchý. Nežer maso. Nežer sacharidy. Nežer upravovaný jídlo. Nežer Éčka. Lidi chtějí žít podle jednoduchých pravidel. Vůbec se nechtějí zabývat tím, jak je to ničí, hlavně že se cejtí líp a hubnou."

- je tam dost selskýho rozumu, že jo? (Vždyť je taky konec konců napůl jižanská vidladna 😉 ) A já s timhle názorem naprosto souhlasim.

Víra a fakta ve výživě

Základem jakýhokoli placebo-efektu je víra. Čím je placebo-procedura drastičtější, tím jsou výsledky lepší. (Pročtěte si zdroje dole.) Pokud placebo podávám tabletkou, funguje to míň, než když to podávám injekčně co nejtlustší jehlou (doktor by řekl: "Ropovodem"). Člověk potřebuje značnou míru ne komfortu, aby měl pocit zadostiučinění. Proč vegetariání/vegani každýmu na potkání vykládaj, že jsou, co jsou? Protože si připadají, jako něco víc - je to způsob, jak se (zlikvidovat a) zviditelnit/ jak si připadat, jako někdo, když jsem vlastně nikdo. Hodně výživových přístupů tedy vychází z mentálních (sociálních) hledisek. To neni moc cajk.

I když má většina diet (naštěstí!) reálný a opodstatněný základy, jak zase říkávala moje máma: "Všeho moc škodí." Ve své přirozenosti je člověk všežravec a tak by měl žrát všechno. A tím se pomalu dostáváme k další otázce - co je dneska teda vlastně jídlo? Protože zatímco někdo McHousku za jídlo považuje, někdo ne. Někdo furtuje gumový medvídky na klouby (hlavně starší generace), někdo už ví, že vepřová želatina v medvídcích je k ničemu. Blablabla.

Platí pravidlo: Co by tvoje babča nedala do huby, to nejez. Zde je ale potřeba přidat předpoklad, že tvoje babča byla vidlanda z roubenky na okraji Šumavy. Já znám například dost lidí, co by nepilo kupovaný (krabicový) mlíko a nedaj dopustit na svoje krávy a mlíko nadojený (=neupravovaný). Vegani divte se, všichni tihle hard-mlíko-píjči žijou (poslední generace umírají na mrtvičku - to vašim rakovinám střev z mlíka moc nepomáhá, co?)  a co hůř - polovina z nich cvičí míň, jak já, a maj na kostech víc jak já! (To mě dost taky přesvědčuje o teorii masa velkých zvířat v článku zde).

Jít po původním výrobku je vždycky nejlepší. Sýr ze Škarezu pod Boubínem (svým lidem ho vozim vždycky a rád) je vždycky víc jak z Lidlu. Maso od farmáře, co pase krávy na louce, kterou jeho rodina vlastní už několik generací, je vždycky lepší, než maso z velkovýroby.

Ekonomika a politika ve výživě

Hele buďme upřímní - lidí je jak exkrementů a přibejvaj. Kdybychom měli brát zvířata za zvířata a ne za jídlo, musíme zbourat města a všichni farmařit. Velkovýroba jídla, aby se všichni najedli, je nutná - a tak se na jeho kvalitu kouká prostě míň. Socio-kulturní nastavení naší společnosti jednoduše nemůže všem nabídnout kvalitní stravu, protože kdybychom dělali jen kvalitní stravu, polovina z nás vymře hladem, protože si jí nebude moct dovolit (jeho cena by stoupala přímo úměrně, jak by ubývalo jeho množství).

Máme tady možnost živit se kvalitně, když si připlatíme. Nemusíme si připlácet moc - a to je paráda, protože kdyby bylo jen kvalitní jídlo, připlácíme si kure*sky víc. Můžeme tedy žít zdravě za relativně přijatelnou cenu, protože miliony žijí nezdravě. To je kapitalismus. Díky nabídce a poptávce nám vznikají obchody jako Sklizeno a spol. Dá se věřit jim? S kvalitou ano, s cenou rozhodně ne. Reagují na módní vlnu a dost si na tom přirážej.

Medvědí pravidla ve výživě

Už začínáme pociťovat jistou zoufalost, že? Celý je to jedno velký spiknutí, cílící k tomu prodat mi co nejhorší/nejdražší produkt. Jak se mám bránit, orientovat, vyznat? Osobně jsem si před lety sepsal pár pravidel, kterých se snažím držet do dneška - a fungujou.

1. Jestli to před sto lety neznali, není to jídlo.
   • Protože většina Éček je známá až v poslední době.
   • Protože zákusek z čínský kustovnice, mexický aloe, polskýho mlíka, italskýho oleje a řeckýho medu sice může chutnat dobře a může se natrávit, ale sakra - nikdy nikdo uspokojivě neodpověděl na otázku, co dělají tyhle jídla z celýho světa ve střevech, když jsou po hromadě.
   • Protože ---jídlo--- známe miliony let - sakra, jak můžeme nějaký "vynalézt"?! To nedává smysl.
2. Jestli to posledních pět set let nejedli tví předkové, nedá ti to tolik.
   • Jsem Evropan (ne, nejedná se o Švancnberkovo volební moto), moji předkové až nějakých tři sta let dozadu, žijí v Jižních Čechách. Jejich předkové přišli z druhýho konce Šumavy z Germánie (repsektive to sme byli ještě jeden stát tehdá). Můžu říct, že molekuly, který tvoří moje tělo, který jsem získal od rodičů a oni od jejich a oni od jejich.... tyhle molekuly nám dala půda hor a lesů tam dole na jihu. Moje tělo nejlíp funguje na to, co vyrostlo na jihu - je to (generačně) moje přirozený prostředí. Jako bahenní kytky moc nerostou na skalách a rejsci polní nezvládají moc žít v subtropech, ani já nejspíš nebudu zrovna nadšenej z něčeho, co jí tisíce let Číňani, nebo Aztékové. Pro ně to možná super potravina je. Víte co je super potravina pro nás? Česnek, jitrocel, smrková smola a srnčí maso...
   • Je jasný, že ---jídlo--- je všechno, co dokážeš natrávit, ale opět - nikdo nikdy nezkoumal dlouhodobý účinky asijský kuchyně na Čecha jak poleno, a podobně. Socio-kulturní pokusy multikulturalismu se promítají i do jídla, a i když neuplyne 14 dní, aniž bych měl pizzu, a jednou za čas si nějaký nudle nebo KFCo dám, jsem si jistej, že kdybych neměl 80% racionálního stravování, těchhle 20% by mě pomalu zabíjelo.
3. Jestli to kupuješ od prostředníka, srovnávej složení a ceny.
   • Protože ---jídlo--- je obchodní komodita asi jako heroin. Někdo uvaří čistou várku. Část si vezme a část dá dýlerovi. Ten si část nechá a zbytek naředí, aby to mohl s další přirážkou prodat sub-dýlerům. Sub-dýleři to ještě víc naředí, přidají další přirážku a posílají to oblastním dýlerům. Oblastní dýleři opět naředí, opět přirazí a poté prodávají jednotlivým odběratelům. Myslíte, že s jídlem je to jinak? Jste naivní. Farmář prodá maso Lidl & Schwarz-Gruppe. Ti to rozdělí mezi skupinu Lidl a Kaufland (Samozřejmě kvalitnější maso do kvalitnější značky). Skupiny rozdělí maso na to, co půjde do německých poboček (kvalitní) a co do českých (zbytek). Musíme to napíchat vodou a trochu nabarvit, aby se prodalo i to nekvalitní. Regionální vedení rozdělí maso mezi pobočky. Kvalitnější do těch v lepších oblastech, zbytky do vesnických poboček. No a pak teprve přijde spotřebitel.
   • Nákup přes prostředníka se nikdy nevyplácí a tak k němu sahej jen v případech nutnosti.
4. Jestli si nejsi jistý, nech to být.
   • Doopravdy. Jediná věc, na který člověk nesmí šetřit, je jídlo a rodina.
   • Trocha času navíc při hledání kvalitního jídla se vyplatí víc, než rychlý získání něčeho nejistýho, jako-jídla.
5. Jestli to vypadá až moc dobře, nebo chutná až moc nápadně, nech to být.
   • Éčka, barviva, zvýrazňovače chuti.
   • Foto-filtry, přebíjení chuti kořením vs. čerstvost a tak dál.
6. Jestli si nejsi jistý původem, nech to být.
   • Protože je rozdíl mezi Polskem a Německem.
   • Protože je rozdíl mezi sklepem kdesi v Sapě a farmou pod Boubínem.
7. Jestli je na to akce, zjisti si proč.
   • Pokud je to nastavovaný nebo nekvalitní, nekupuj.
   • Pokud je to kradený a potřebujou se toho zbavit, v pohodě 😀
8. Jestli musíš do Lidlu, ber jednoduchou, co nejmíň upravovanou věc.
   • Chleba je vždycky lepší, než tzv. žitno-pšeničný celozrnný kroucený bio pirožky. V postupu výroby se dá přidat / posrat co nejmíň, čím je kratší.
   • Bílej jogurt vs. bílej jogurt s ovocem (jak to, že tam to ovoce nehnije, hm?).
9. Jestli jde o maso a nemůžeš na farmu, jdi za svým řezníkem.
   • Protože pokud obchodník, kterej se zabývá jenom masem, začne pančovat maso, rychle zkrachuje, že?
   • Protože když zelinář začne prodávat uhnilou zeleninu, brzy bude muset zavřít, páč mu tam už nikdo nepáchne.
10. Jestli máš na všechno jídlo jedinýho dodavatele, jsi idiot.
    • Protože kdo prodává všechno, nemusí hrotit kvalitu ničeho.
    • Protože vše na jednom místě je instantní lákadlo pro všechny líný lidi kolem.