Včera jsme se s mojí drahou polovičkou rozhodli, že vlítneme do Holešovic, prozkoumat trochu toho sušenýho masa, co tam vystavujou. Cena docela v pořádku - v přepočtu nás to vyšlo na kilčo za hodinku na jednoho. Na výstavě se nesmělo fotit, jíst vlastní jídlo (ani exponáty), měli jsme k ruce tedy jen desky a tužku. I tak jsem ale pogooglil pár oficiálních obrázků, takže si uděláme malej vejlet touhle výstavou a povíme si pár věcí.

Jdeme dovnitř!

Ihned na začátku je problém to na Holešovicích najít. Hodili to až do zadního pavilonu a vchod je směrem od kolotočů, takže člověk musí trochu hledat a občas se někoho zeptat (ale nepočítejte s tím, že lidi budou vědět, včetně těch ve stáncích - ty se zajímaj prostě o párky a víc nic). Na druhou stranu když už to člověk najde, má k dispozici kafeterii, což je fajn, a šatnu s dobrovolným příspěvkem, což je taky fajn.

Celá výstava je rozdělená na tématické sekce ("galerie") od dýchací po nervovou soustavu. K dispozici je u každýho exponátu malej odstaveček s popisem pro blbý, takže se rozhodně nejedná o přímou medicínskou bázi - mainstreemový pozorovatel vypozoruje taky dost. Kdyby to nestačilo, v každé galerii je k dispozici jeden z "mediků" - což jsou nejspíš studenti lékařských fakult s dostatkem znalostí, aby mohli návštěvníkům hodně prozradit nad rámec psanýho textu na místě.

Hodně pěkný bylo srovnání kuřáckých a nekuřáckých plic. Mimo jiné i možnost prohlídnout si preparáty ze všech úhlů (celoskleněné vitríny přístupné ze všech stran) mi hodně pomohla pochopit všechny ty rádoby nesouvisející obrázky, co mám z učebnic. Vztah srdce a plic se stal o dost logičtější (ty vole to má mezi sebou roury na prst a půl pravidelně zvedajícího vzpěrače!), návaznost šlach hrudních a stehenních svalů už vypadá celkem logicky. Na celo-tělových modelech si teda najde svoje nejenom lajk, ale každej, kdo hledá.

Jedna z dalších zajímavých věcí, která dost pomáhá utříbit si průřez tělem, jsou tyhle "salátový modely". Jako kdyby vzali chlapa, strčili ho do kráječe na vajíčka, a pak to jen dali do stojanu. (Trochu mě děsilo, co mu to provedli právě s jeho "chlapáctvím", ale už mu to asi bylo jedno...)

Netradiční pohled do uložení kostí v končetinách, uložení orgánů v těle, blablabla, se hodí vždycky. Pochopení pozice holenní a lýtkové kosti v bérci ve vztahu ke konkrétnímu osvalení a otučnění bérce je hodně pěkná zkušenost. Kdybych to měl nějak definovat, tak mě, jako rváči, třeba tenhle konkrétní kousek pomohl líp pochopit, čím chci při obloukovým kopu zasáhnout. Mojí drahé polovičce, která ty lidi zase napravuje, průřez pomohl pochopit, jak to zase napravovat.

Konkrétně u tohohle plátkování nohou bylo taky pěkný sledovat detaily, jako je dirka po stehenní tepně (jiný krevní řečiště sem tam nezahlídnul, takže ta kráva je fakt velká), oblast kolene a spol.

Trocha kontroverze

Hodně pěkný bylo taky oddělení (galerie) s plodama a potratama, stejně tak i oddělení s nádorama a rakovinama. Né, že bych si něco takovýho přál vyrobit, ale radši bych si něco podobnýho dostal (ve sklenici jako těžítko) :D. Výstava dává i možnost se tomuhle oddělení vyhnout, což je další skvělá myšlenka organizátorů (přeci jen je tam i dětský vstupný), i když o děti bych se po průchodu "rozmnožovací a vylučovací galerií" tolik nebál. (Exponáty konkrétně v téhle galerii měly občas i trochu té kůže, ale dost amatérsky vyholeno, musím říct. Nevypadalo to zrovna svěže, jestli víte, co myslim...)

Celkový dojem

Kompletní čas, který jsme tam strávili, byl něco kolem tří hodin (mírně přes). Předem říkám, že i když se moje drahá snažila veškerý text číst poctivě, ke konci už hlava nezvládala a i já, který se zajímal zásadně o nadpisy a pak si hledal svý, jsem poslední tři galerie už pociťoval informační přehlcenost. Rozhodně to tedy není výstava na chvíli (jako bývají výstavy moderního umění) a vřele všem doporučuju minimálně ten papír na poznámky.

Tolik ke kladům - všichni už se určitě těší na zápory, že jo. Chybělo mi tam pár exponátů, který nám ke shlídnutí nabízí google - jako například pár na obrázku. Nebyl k dospozici celotělový model těhotné ženy, modelů "v pohybu" bylo poskrovnu. Samozřejmě jsem si nemohl odpustit trochu toho svýho milýho rodinnýho rasismu a každej model, u kterýho to šlo, jsem se snažil o identifikaci podle rasové fylogeneze. Je možný že se pletu (ono by to u dehydratovanýho nalakovanýho masa nebylo až tak těžký), ale podle tvarů lebky a čelistí, poměru srdce k plicím, poměru pažní kosti k femuru, sklonu volných párů žeber a tak dál, jsem v exponátech viděl víc exotiky, než místní fauny.

Na druhou stranu v tomhle ohledu jsem trochu hnidopich a tak musím taky uznat, že to drtivé většině návštěvníků ani nepříjde na mysl, natož, aby to řešili, jako já :). A co bylo malý vzrůstem, to dali na vyšší podstavec.

Samozřejmě mi tu chybělo i nějaký mrtvý nasypaný hovado. Pokud modely nepůsobily kachekticky, působily maximálně atleticky. Chápu, že jde především o medicínskou výstavu, ale přišlo mi, že tu moc nepočítají se sportovní složkou. Stejně tak nikde nebyl průřez pořádným morbidem (v těžký obezitě) a tak považuju započetí anatomické moralizace s kuřáckou a zdravou plící - za trochu nedotáhnutou. Srovnávaček by bylo k dispozici určitě víc. (Když dokázali sehnat tolik plodů týden po týdnu, určitě by sehnali i něco podobnýho.)

Vyseparovaný bronchiální strom začal častým stěhováním pomalu zažívat podzim a exponát pozvolna opadal. (I tak se ale dalo rozeznat, co je pravá a levá plíce, takže se jedná spíš o estetiku drobků pod exponátem.) Cévní systémy do sebe-blbější podrobnosti působily už spíš jako odlitky a nebýt občas přehnaně aktivních, občas zakřikle pasivních lidí v tričku "Medik", nebyla by výstava nijak živá, i když se o to snažili alespoň umístěním televizí do každé galerie, s cca minutovou smyčkou o nějaké tématické zajímavosti.

Možná bych dával lidem na začátku možnost vzít si s sebou kvíz, za jehož vyplnění v průběhu výstavy by na konci dostali nějakou hovadinu, aby byl jejich zájem o exponáty celistvý, nejen povrchní v rámci tématu. (Tomu rozpůlenýmu chlapíkovi na obrázku úplně v úvodu, který měl ukazovat uložení orgánů v trupu, jsem diagnostikoval dost špatnou plotýnku - což mi pak jeden z mediků potvrdil se slovy, že jsem jeden z hodně mála, co na to přišlo. Moje drahá žena zas u jinýho exponátu dost rozvinutou zborcenou klenbu nohy. Profesní deformace se pozná 🙂 )

Takže shrnuto, podtrženo, sečteno: Jasně, jděte do Holešovic utratit pár kaček za smysluplnou výstavu, ale počítejte s tím, že je kočovná. Dost mě sere, že stálá expozice je až v Las Vegas (což vysvětluje tolik "exotických exponátů"), protože bejt třeba v Berlíně, určitě si dělám vejlet a dám si tam na čas. Určitě to na druhou stranu pomohlo rozšířit obzory a i když mi vlastně celá výstava neřekla nic novýho, prohloubil jsem si znalosti, které jsem už tak nějak v hlavě měl. Ty malý detaily, který ale tu skládanku dotvářejí, pomáhají získat čistší obraz, takže investice se vyplatila. Doporučuju.

(Já vim, že o tom vtipkuju furt, ale vezměte si s sebou nějaký jídlo. Fakt nám mezi tim vším masem vyhládlo a u výstaviště nejsou zrovna kvalitní zdroje za levno 🙂 )