Na Vítkově je, a ještě chvíli bude, skromnější, ale atmosférická, výstava, kterou si každý sportomil a retromil nemůže nechat ujít. Samozřejmě jsme tam vlítli jak velká voda - a stejně jako u sušených mrtvolek na minulé výstavě (článek zde) - tady máte něco na namlsání 🙂

CESTA TAM

Cestička ze Žižkova k památníku na Vítkově skrze park a všeobecnou zeleň s asfaltovou cestou pro in-line-bruslaře a kolaře probíhala příjemně. Jemnej kopeček člověka neuspí a má-li si s kým po cestě povídat a občas se rozhlídne, ani mu nepříjde, že to ten kiláček, dva, budou. Trochu pohybu nezabije 🙂

Na památníku samotném je to snadné najít. (Velká cedule u dveří zleva památníku, když jdete od toho Žižkova.) Cena je velice příjemná, přeci jen je to o něčem trochu jiným, než o komerční výstavě, a za tři kilča ve dvou lidech není problém projít si kompletně celým památníkem, nejen sport výstavou. Takže jsme neváhali a brali all in vstupenku.

PAMÁTNÍK

I když to může zprvu působit na člověka trochu zmateně, je potřeba si uvědomit, že Vítkov je od základu postaven, jako pomník pro padlé. Výstavy v jeho útrobách, obří sál a vyhlídka - to všechno je umístěno a rozmístěno v interiéru památníku především tak, aby se to tam vešlo - a zachovalo si to úctyhodnost, kterou si to zasluhuje.

S orientací pomůže milý personál. Nevím, jestli je to tam norma, nebo jsme narazili o víkendu na pomocný směny, ale vyjma jistých vyjímek, snad všechny průvodce a hlídače a info-lidi v komplexu tvořej starší dámy. Jsou ochotný, milý a rády se podělej o svoje znalosti. Když je člověk navíc poslouchá, sou štěstím bez sebe (asi jako všichni staroušci), takže hodnotím kladně.

Část prostor, věnovaná světovým válkám, člověku nabídne pohled do doby, kam je koncipovaná i ta sportovní výstava - takže jsme ji prošli první, abychom se trochu uvedli do situace. Neočekávejte nic rozsáhlýho - čtvrt až půl hodinky stačilo, ale větší množství dobových rekvizit (možná bych řekl až - relikvií) se mi líbilo. Kompletní pohled navíc do sokolskýho folklóru a střízlivější pohled na jejich politickou roli (buďme upřímní - Němci měli Hitler Jungend, my Sokola) mě mile potěšil. Navíc tam byla i vitrína věnovaná folklóru sudetských Němců, výbavě našich legií a tak dále.

- Válečnej dějepisář nasaje zase trochu tý doby. Lidi, co se v oblasti tolik neorientujou, podle slov mé Drahé "mají možnost zjistit, jak to tehdy vypadalo", takže vhodnost vlastně pro širší masu návštěvníků, nezávisle na jejich hloubce pohledu do situace tehdejší doby.

Pak nastane konečně ta vhodná chvíle nalítnout do prostoru s výstavou sportu.

VÝSTAVA

Inu - moc pěkný. Opět - vysoká míra historických rekvizit z dané doby člověka hodně zaujme. Upřímně řečeno, nemít to tam všechno hlídaný (jedním ospalým postarším pánem), beru si většinu věcí s chutí domů. Mimo to je možnost polistovat si tam ve foto albech, pročíst si hodně informací o výsledcích našich sportovců z daných dekád a podívat se na dobový sestřihy cvičenců i cvičenek, co tam jezdí ve víc jak půl hodinový smyčce dobových záběrů.

Příjemným překvapením pro mě byla i část, věnovaná Gustavu Frištenskýmu a samozřejmě malá nenápadná vitrínka s dobovýma boxovacíma rukavicema. Rváč ve mě plesal radostí a slintal blahem - co víc říct, že jo.

Z většiny chlapů tam, (já vím, že už jsou všichni dávno po smrti,) má člověk akorát mindráčky. 😀 Jejich těla, proteinem, doplňkama, hormonama a všeobecným mírem nedotčená, záviděl by každý. Asi dělám něco špatně...

Každopádně pak byla možnost podívat se i do krypty, kde kdysi vystavovali taky jednu mrtvolku, nějakej ten čas; podívat se na velkej sál s jednou hambatou sochou paní u stropu; a nechat se vyvézt výtahem na střechu a prohlídnout si Prahu pod sebou.

Celková doba prohlídky byla do tří hodinek a nemám prakticky moc co vytknout. Líbilo se a určitě doporučuju na jedno sobotní odpo, jako smysluplnej program komukoli, kdo má zájem v oblasti sportu nejen o co největší žílu na bicáku, ale o pochopení historický úlohy sportu jako takovýho.

Člověk, vnímající sport jen jako formu tělesný přípravy - a ne jako hybnou sílu napříč dějinami, politikou národů a nejstarší subkulturu lidstva, takový člověk vnímá sport pouze povrchně a dle mého názoru - je na facku 🙂

Vlítněte tam, dokud ta výstava je.