Zdraví je stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a ne pouze nepřítomnost nemoci a neduživosti.
WHO, 1946
Přemýšlel už někdo z vás o tom, co je to vlastně zdraví? Jak vypadá? Jak se měří? Jak se definuje? Protože jestli ne, jak jej vlastně chcete dosáhnout a udržet si ho?
Úvodem ke zdraví
Zamysleme se každý nad tím, jestli se skutečně cítíme zdravě. Předpokládám, že většina z nás takový pocit po přečtení této základní definice dojde k závěru, že ne tak zcela. To je normální.
Žijeme v době, kdy pohyb ustupuje mílovými kroky nikoli pouze někam do pozadí - ale zcela pryč. Všude se dostanu autem, autobusem, tramvají, metrem, výtahem, eskalátorem, kolečkovou židlí,... ,... Těžkou práci za nás dělají bagry, zdvihače, jeřáby, zbiječky a míchačky; doma zase všelijaké automatické smetáky, vysavače, pračka, myčka, mikrovlnná trouba, hydraulické písty a pružinové panty v nábytku. A tak má člověk mnohem více času vysedávat u televize, počítače, game boye, X-boxu, nebo se stresovat z důvodu workoholismu nad prací, učením, rodinou, přáteli, idioty a (v poslední době) i migranty.
Život se tak stává sledem neustálého hledání pohodlnosti jen za kumulativním účelem stresu a přepínání se ze stavu "nic se mi nechce" do stavu "chce se mi umřít". A to má se zdravím společného asi tolik, co Lady Gaga s hudbou.
Dlouhodobý sportovec má Zdraví už nějak alespoň částečně osahané a má pár praktických zkušeností s tím, jak vypadá. Pak jsou tu ale nedej bože ještě tací, co se cítí nezdravě a proto začínají se sportem - a ještě víc se dodělají, protože znát Ne-zdraví není schopnost rozpoznat Zdraví... Pro takové je tenhle článek - pak teprve přejděte zpátky sem, lidi.
Zdraví jako veličina
Původními zájemci o přímou definici zdraví byli, jak jinak, vojenští a kapitalističtí pohlaváři. Spolu s rozvojem obojího začala otázka kvalitního a efektivně fungujícího jedince hrát přední roli. Zdraví se tak začíná chápat nejen jako projev chemicko-biologických pochodů, ale také jako psycho-sociální záležitost, kterou lze hodnotit jak objektivně - vnějším pozorovatelem, tak subjektivně - pocitem pacienta. (O tom, jako komunikovat o zdraví zde.)
Zamyslete se - v životě každého sportovce byl určitě trénink, který odsýpal sám od sebe. Váhy lítaly jedna za druhou, únava přišla později, na konec si člověk vždycky přidal jedno opakování navíc - jen tak pro radost. A totálně zničenej pak člověk odcházel veselej a šťastnej s úsměvem.
A pak byl určitě trénink, na kterej se člověku od začátku nechtělo, zvedal váhy hluboko pod svojí normou, pauzy byly delší a už od půlky se těšil domů. Tréninkový objem i intenzita stály za prd - bylo to spíš takový šolíchání.
Pokud vnímáme zdraví právě jako psycho-sociální záležitost, můžeme masakr-trénink s určitým tělesným přetížením považovat za zdravější, než trénink znegovaný, s minimální tělesnou zátěží. Dobrý, ne? Hlavní roli totiž hrají hormony - pak teprve cokoli jiného. A hormony uvolňují především emoce, stres a podobné.
Schválně - zkuste si někdy přičichnout ke svému potu po dobrém, nabitém tréninku - a srovnat to s pachem potu po od začátku špatném a unaveném tréninku. Je to úplně jiný pach, co? To dělají právě ty hormony. Víc jsem to rozepsal tady.
Zdraví jako investice
Poté, co jsme začali chápat pochody klasických infekčních onemocnění (cca 1850 n.l.) - a začali rozjíždět systémy sociálního zabezpečení (cca 1900 n.l.), opravdový bum zaznamenal zájem o zdraví primárně s rozvojem civilizačních chorob, obezity a kolabujících dětí.
Člověk je jediný tvor na světě, který si před konzumací svou stravu otráví; který si přizpůsobí životní prostředí tak, aby bylo toxické v něm žít; a který se houfuje do takových skupin, ve kterých je život kratší a náročnější.
Táta
Dnes zdraví chápeme primárně jako dynamický proces, kdy na sebe vzájemně působí mnoho a mnoho efektorů a defektorů, kdy výsledkem může být cokoli od poruchy zdraví přes poruchu funkce až po trvalý handicap.
I toho se samozřejmě chytá rozšafný podnikatel a vznikají takové vykonstruované pojmy, jako jsou "Superpotraviny" nebo "Bio, Raw, Vegano" - což je vlastně o 5% lepší strava s 50%tní cenovou přirážkou. Zdraví se v očích mnoha lidí stává otázkou dostatku peněz (navíc je to hoax za hoaxem). Přitom ekonomická otázka může za to, že si děláme stravu nezdravou. Trošku na paličku, že? Koukněte třeba na tenhle nebo tenhle článek. Dost vám to objasní tuhle mojí myšlenku do detailu, věnoval jsem se tam tomu podrobněji.
Zdraví jako starost
Končíme s nudnými učebnicovými definicemi - co si z toho všeho tedy vlastně máme vzít? Především tři základní pravidla, podle kterých budeme do konce života hodnotit každý stav, do kterého se dokážeme přivést - ať už svou nečinností, nebo činností (protože je to s člověkem nakřivo jak i když sport neřeší, tak i když jej přehání).
1) Cokoli, co je zdravé, z toho se cítím zdravě. Když si dám brokolici, určitě si moc dobře nepřipadám při jejím žvýkání (nejsem-li jeden z těch, co trpí vegetariánstvím...) - ale připadám si dobře poté, co ji do sebe nacpu, protože kromě obrovského detoxikačního efektu a obrovské tsunami vitamínů a minerálů - se ještě docela snadno tráví.
Když do sebe ale nacpu chleba s margarínem, připadám si, že pro sebe během žvýkání něco dělám. Fakt ale, že do sebe cpu chleba s plastem mi do pár desítek minut vytvoří nemálo zvláštních pocitů v oblasti břicha - které mnozí považují za normální, nebo hůř - že "zdraví pracuje".
Cokoli, co je zdravé, z toho se cítím zdravě - a ne jinak. Zdraví nepracuje, po zdravým jídle mi není blbě, po zdravé činnosti nemusím nějak extra dlouho odpočívat, vyrovnávat se s ní. To je celé.
2) Cokoli, co je zdravé, není výdobytkem vědy posledních 200 let. Nemusíme si ukazovat ani na Éčka, ani na naprosto nepřirozené a jedovaté materiály (třeba ten margarín) - pokud to nevyroste ze země, nevydojí se to z krávy, nebo nesebere kdekoli na stromě (respektive neuřízne ze zvířete) - ruce pryč a dětem to už vůbec nedávejte.
Není to erupcemi na slunci, že žijeme ve století rakoviny. Všechny ty výrůstky, nádory, léze a podobné netvoří nadměrné záření obrazovek počítačů (elektro-smog působí na člověka jinak), ale tím, co do sebe cpeme. (Potažmo do dětí - zářivě modrou šmoulí zmrzlinu a podobně.)
Skutečná superpotravina je česnek, ne amazonský bobule. Hodnotnou bílkovinu najdete ve vejcích, ne v pixle na polici. Vitamínová bomba je smoothie z vícero druhů zeleniny, ne tabletka.
3) Marketingová strategie prodejců potravin je: vyrobit za co nejméně nákladů co nejvíce produktu. Produkt musí vydržet co nejdéle v regálu a čekat na kupujícího - a kupující ho může mít ve špajzu i půl roku, než na to dostane chuť, aby byl spokojený a vrátil se to koupit znovu.
Nebuďme líní a nekupujme si stravu, která se nerozkládá (není to strava ani pro bakterie a plísně - a pro nás ano?). Najděte si svého farmáře anebo farmařte sami. Změňte práci. Trénink mějte naplánovaný, ale poslouchejte své tělo.
