Někteří sportovci jsou známí kvůli definici svých svalů, jiní zas kvůli obrovským výkonům v nejroztodivnějších cvicích, ale doména Edwarda Astona je něco, řekl bych, až mimo očekávaný mainstreem. V historii síly je totiž považován za muže s nejdrtivějším úchopem. Jak se k němu dostal? Co všechno za rozumy obsahují jeho publikace? A je to vynálezce MaceBellu století před tím, než se začaly vyrábět tak, jak je známe dnes?

PÍŠE SE ROK 1884

Jak se liší RingBell od KettleBellu

Konkrétně 16. dubna. Jsme v hrabství Yorkshire,  ve vesnici Yeadon. Kupodivu u Edwarda nějaké informace o dětství máme celkem brzo - víme, že už od deseti let se věnoval cvičení doma na dvorku. Jeho táta byl ocelář, takže toma bylo hodně těžkýho železa. Víme, že dělal shyby a vzpíral 26 Kg RingBell. Obvyklá tělesná hmotnost chlapců jeho doby v tomhle věku je kolem 30 Kg, takže je celkem poznat, že měl páru.

Postupně se přes stojky a Indian Club´s dostával k činkám. Jeho mentor, Jack Foden, místní vedoucí vzpěračského oddílu, jej pomalu navádí na cestu siláka: "Muži, kteří pěstují svaly na úkor síly, byli muži, kteří dělali tělesné kultuře špatné jméno a velkou měrou brzdili pokrok ve vzpírání jako sportu."

V sedmnácti letech už kočuje s cirkusem a vedle svalů usiluje o další výkony v zápasu a vzpírání. Někdy touhle dobou se začínají šířit historky kolem jeho silácké cti. Totiž neměl problém, aby na jeho vystoupeních kdokoli zkontroloval, že váhy, se kterými dělá show, váží skutečně tolik, co tvrdí. A naopak neměl problém cizímu silákovi vstoupit do jeho show (normálně provedl invazi na podium 😀 ) a kontroloval pravost jejich rekvizit. Odhalil docela řadu podvodníčků.

Je rok 1910, Edwardovi je 26 let a nastává rok jeho průlomu. V profesionálním mistrovství střední váhy v Londýně poráží Maxicka. Tohle jméno je docela důležitý a určitě si taky zaslouží vlastní článek, takže když to shrnu v rychlosti - velikej úspěch. Jeho výkony byly : Jednoruční trh - 72,6 Kg; Striktní Military Press 91 Kg; soupažný nadhoz 118 Kg.

Rok na to, 1911, ve 27 letech, získává titul Britain´s Strongest Man. Ten si udržel až do roku 1934, to je prosím pěkně neuvěřitelných 23 let, kdy završil padesátku! Oficiálně ukončil kariéru a odešel neporažen.

VÝKONY SEDMDESÁTI KILOVÉHO SILÁKA

BentPress v roce 1911, tj. v 27mi letech: 92,6 Kg. V roce 1913, ve 29ti letech, zvednul výkon na 136,5 Kg. Je to první Brit, co tuhle váhu dokázal BentPressnout a dosud stále jediný ve střední váze s tímto výkonem.

Švihem pravou paží posunul světový rekord - swingnul 73,3 Kg, to je o 300g víc, než sám vážil. (Trochu fyzikální nesmysl, že? 😀 ) Zvedl na rameno 128 Kg pytel mouky (sypká zátěž je celkem zlo at all).

Ale nejznámější je jednoruční mrtvý tah s 225 Kg činkou. Ale bacha - to není celý, osa měla průměr 57 mm, tj. 18 cm v obvodu! To je neuvěřitelnej nesmysl - až příště budeš u činky, zkus uchopit ne osu, ale náboj na kotouče - a on to měl ještě o něco širší. Nechápu.

A pak tu máme takové ty tradiční zabijácký kousky - ohýbání hřebíků, podkov i haléřů; trhání řetězů, balíčků karet a telefonních seznamů. Jestli se chceš něco učit o síle rukou a předloktí, pak od chlapa, co dokáže ohnout minci...

Tady ještě musím dodat, že Edward se účastnil bojů v první světový válce - přišel zde o dva prsty na pravé ruce a vážně si poškodil sluch (po válce se zranění vyvinulo do plné hluchoty). Nezastavilo ho to a vystupoval a vítězil vesele dál.

METODY TRÉNINKU A ODKAZ

Už se všichni tetelíme, jakže toho Edward vlastně dosahoval, ať to můžeme co nejvíc okopírovat, co?

Z jeho životosprávy víme, že pravidelně vstával v 7:30, snídal převážně šunku s vejci, měl ranní strečinkovou rutinku a většinou po jídle vyrazil na delší procházku. Oběd byl většinou o mase a bramborech se zeleninou - dvě hodinky pauzy a následoval trénink. 90 minutek všeho možného, na co se zrovna cítil - vzpírání, běh, box, plyometrie. Večeře byla o pečivu s masem, pak znovu procházka, pak ještě jedna večeře a spánek kolem desáté večer.

Nezní to nějak extra složitě, což? O svých metodách sepal i několik publikací - Modern Weightlifting, How to Gain Strenght, How to Develop a Powerful Grip. 

Strength creates confidence, the will to do and dare, the energy and initiative to achieve, to lead where others follow, and most important of all: to carry on when all others have given up. And right behind all this is the exultant confidence in one’s strong right arm that is the main characteristic of the British bull-dog tenacity to hang on.

Z jeho knihy How to Develop a Powerful Grip

Co je na Edwardovi ale pro nás to nejdůležitější, je jeho tréninková pomůcka, které říkal "Anti-Barbell" - popsal bych to jako asymetricky naloženou činku. Podle jeho vlastních slov tahle pomůcka "způsobí revoluci ve vzpěračské komunitě". 

Ano - je to prostě MaceBell. Tečka. Nemá smysl o tom diskutovat - ať si výrobci moderních Maců chtějí přivlastňovat zásluhy sebevíc. Jde jen o to, že scéna na to nebyla tehdy připravená a tak k prodeji docházelo jenom v druhé polovině roku 1910. Ano - trénoval s tím ještě před tím, než udělal díru do světa. Náhoda?

Hloupá řečnická otázka - jenom na tomhle obrázku je vidět, že Edward trénoval mozkem! Obrácený úchop zatěžoval jak biceps, tak triceps. Nutnost stabilizovat Anti-Barbell dělala obrovskou práci v zádech, středu těla, ramenou i lopatkách. Z tupýho pumpičkování bicáku Edward udělal celo-tělo cvik a vedle toho pumpoval i triceps. Low Tech - Hi Effect, no ne?

Kdyby každý zvedal činky, svět by byl reálně lepším místem.

Edward Aston

Ještě tady chci dodat, že v Edwardovi bylo hodně génia, i co se nenáročnosti používaných cviků týče. Jestli je něco brutálně efektivního a zároveň nenáročného na provedení, tak to jsou jeho zvedání židlí, tahání dveří a podobně. Ilustrace z jeho publikací níže mohou vypadat lehce komicky, ale hele - dokud neozkoušíš, těžko tuhle hrubou primitivní metodu tréninku úchopu a stability předloktí dokážeš ocenit.

ZÁVĚR SHOW

4. prosince 1974 ve věku 90 let. Nikde jsem se nedočetl, co ho nakonec dostalo, dokonce nemůžu najít jedinou zmínku, kde je jeho poslední hlína. Protože byl celý jeho život a aktivní kariéra spojeny s Anglií, předpokládám, že budeš, chlape, někde na ostrovech.

Pojďme se trochu zamyslet nad tím, co nám Edward svým životním příběhem naznačil. Být poctivý ve svý práci i tréninku. Nebát se vyzývat velký jména. Zbytečně nekomplikovat věci. Ale asi nejvíc mi do života dává, že i přes ztrátu dvou prstů ve válce se tu stále bavíme o chlapovi s nejsilnějším stiskem v mě známý silácký historii. Všechno je jenom o přístupu a dřině.

Edwarde, já si tě najdu - a dáme panáka.