Blog single

Siláci historie – 04 – Siegmund Klein

Sig se sice narodil v Německu, jak už jméno napovídá, ale díru do světa udělal v Americe. Jak moc ta díra byla velká? Že i Joe Weider dělal ranec siláckých fotek do svých časopisů právě u něj v gymu! A třeba nesmrtelnej Árný jej v mnoha dílech i rozhovorech popisuje jako jednu z hlavních inspirací jeho vlastní kariéry. Co nám Sig může předat dnes, i půl století po jeho smrti (a přesto necelou dekádu od uzavření jeho gymu)?


 

PÍŠE SE ROK 1902

Jsme v Toruni. Tohle město najdete na severu středního Polska ale hej – stejně jako u Georga se to prostě tou dobou počítá za Německo. Rodiče přivedli na svět Siga záměrně ještě na starým kontinentě, nicméně první narozeniny slavil už v Clevelandu, to je prosím Ohio – Amerika.

Jeho táta měl pracky. Mladej je chtěl taky. Takže ve dvanácti letech (asi jako většina kluků, co maj hormony v pořádku), začne něco zvedat. Všimněte si, že všichni, o kterých jsme zatím mluvili, zvedali na začátku něco divnýho. U Siga to není jiný – jeho první váhy byly protizávaží do oken. Až po pěti letech, v sedmnácti, se dostává ke tradičnímu setu činek. Je rok 1919 – kotouče na scéně ještě chvíli nebudou, takže set činek je od rodičů velkej dar co do prostoru, kterej to doma zabírá, tak i do nákladů…

Mimo jiné Sig studoval i metody cvičení a pózingu od Maxicka. Jeho brožuru prý dostal od známého a hltal těch pár stránek několik měsíců tisíckrát dokola. Obsese dělá výsledky. Víc ale o tomhle období nebo jeho rodině jsem nedohledal.


 

JEDU TO TAM PŘEVZÍT – VŠECHNO

Když je na kalendáři rok 1924 a Sigovi se věk nasčítá na krásných 22, stěhuje se do New Yorku. A nejen tak hledat štěstí opodál od mámy, ne. On tam jede naprosto cíleně za Luisem Attilou. Komu tohle jméno nic moc neříká, doporučuju si ještě jednou přečíst o Eugenovi – protože tohohle pána už nějakou dobu známe. To je prosím pěkně osobní trenér americké vyšší společnosti, osobní trenér snad všech evropských aristokratů a feudálů, hlavní trenér a mentor právě Eugena, nebo i Jamese Corbetta (tj. Mistr světa v těžký váze v boxu a oficiálně první sportovní sex-symbol historie).

A Sig za Luisem nejen přijel nasosat všechny jeho znalosti a zkušenosti (a prakticky mu okupovat dennodenně na dlouhý hodiny tělocvičnu), ale on (darebák sebevědomá) ještě ulovil Grace – Luisovo jedinou dceru.  Hned na to se stává provozním i jeho tělocvičny a prakticky je šéf místního mikrokosmu.

Po dvou letech nás bohužel Louis opouští (80 let) a namísto toho, aby Sig přebral jeho tělocvičnu i formálně, předává ji společnému známému a buduje vlastní. 207 West 48th Street/717 Seventh Avenue. Těchhle 9×12 metrů nazve Physical Culture Studio a do deseti let není nikdo, kdo by to se svalama a silou myslel vážně – a přitom nenavštívil tohle místo.

Za 48 let (!!!) existence tělocvičny jí zavřel jen jednou – když Bob Hoffman (trenér národního vzpěračského týmu a mimo mnohého dalšího i zakládající člen prezidentské rady pro národní zdraví a sport) slavil sedmdesátiny. V roce 1974 se tělocvična zavírá trvale, ale budova fungovala až do roku 2016.


 

PŘIŠEL JSEM, ZVEDL JSEM, SEPSAL JSEM

Ten svůj přístup „jsem šéf všude, kam vlezu“ zapojil i při publikování a tak se vykašlal na nějakou jednorázovou knihu a rovnou si začal od roku 1931 vydávat časopis s názvem Klein’s Bell. To je tak lingvisticky dokonalý, až se u toho musim pozastavit. Klein je v překladu z němčiny malý. Bell je univerzální anglickej výraz pro volnou váhu a používá se v kombinacích s jinými slovy, aby člověk věděl, co zvedá – ClubBell, MaceBell, KettleBell, ale i DumbBell (jednoruční činka) apod.

Takže název jeho časopisu může znamenat „Malý váhy“ což je stejnej humor jako Colemanovo „Lightweight, baby!“ (jestli neznáte, zde) – víc jak 50 let před ním. Může to znamanet i Kleinovo váhy, což je taková ta #LikeABoss správná míra egocentrismu, která je mi úsměvně příjemná. A v kombinaci je celý ten nápad takovýho názvu a obecně magazínu prostě top.

Po dvou letech se chce věnovat víc jiným věcem a tak svůj magazín spojuje s magazínem právě Boba Hoffmana a od roku 1933. Přidalo se pár článků i pro Joe Weidera a nakonec vychází i pár informačních brožur. Jo a je na obálkách těch časopisů!

Nikde jsem nenašel seznam jeho bibliografie, který by se shodoval s jiným. Prostě co zdroj, to něco chybí, nebo přebývá. Dost tomu zmatku pomáhá i to, že ještě v roce 2015 se některá jeho dílka dotiskují a znovu vydávají. A dají se za pár doláčů sehnat na amazonu, což musí jeho dceři dělat radost – že táta i půl století po smrti přivydělává rodině na důchod. (Ne vážně, sám bych rád svým dětem poskytl něco podobnýho.)

Zdroje se mi nicméně shodují vždy na těchhle: Magazín Klein’s Bell; publikace Super Physique; doplňující brožura Super Physique: Bodybuilding Barbell Course; a publikace My Quarter Century in The Iron Game, kde mu ještě pomáhal se psaním John Wood. Tu poslední klucí sepsali v letech 1944-1945 a považuju jí za nejpovedenější 🙂


METODY TRÉNINKU A ODKAZ

Sig za svůj život nazvedal i sepsal hodně. Jeho osmdesátiny dokonce světu daly Association of Oldtime Barbell and Strongmen – organizaci zabývající se právě starýma lifterama, jejich metodama, příběhama a odkazama. Co víc si od kamarádů k jubileu přát?!

Tiger Bent
Tiger Bent

Získal titul Welter-Weight Weight-Champion of America – závodní váhu měl totiž do 70ti Kg. Jeho MilitaryPress vážil úctyhodných 100,5 Kg. Dokázal vytlačit 17 TigerBent v jedné sérii (kliky ve volným stoji na rukou). V gymu měl i jednoručku, totální bestii, vážící 95 Kg. Je známá pod jménem Rolandow dumbbell – a zatímco obyčejní smrtelnící soutěžili kdo s ní udělá víc mrtvých tahů, Sig ji běžne používal v tréninku na tlaky nad hlavu…

Hele musím i zmínit, že věrný německým kořenům, kromě obrovskýho množství pomůcek měl Sig ve svým gymu i sbírku pivních půlitrů (Beer Stein), čítající přes 200 kousků! Mě žena povolila jenom sloupaný etikety v albu na fotky 😀

Pojďme jeho odkaz hledat ve dvou základních věcech – jeho gymu a jeho práci s tréninkem:

Sám mluvil o svém gymu v jednom z jeho článků takto:

While it lacks the customary paraphernalia of the usual “gym,” it does contain all the necessary apparatus to produce the desired results.

Zdroj https://breakingmuscle.com/fitness/strongman-profile-siegmund-klein-teaches-us-a-different-way-to-squat

Česky řečeno a lehce parafrázováno – I přesto, že můj gym vypadá prázdně oproti ostatním, na které jste zvyklí, je tady naprosto všechno, co potřebujete k nejlepším možným výsledkům. Protože Weider a jiní už pracují, tělocvičny se začínají plnit zbytečným harampádím, kladkama, mašinama a podobně. Sig si nicméně drží koncept, který nemůžu nazvat jinak, než celkem Primal Fitness. No – koukněte do jeho gymu sami, nemám pravdu?

 

No a pak tu máme metodiku. A to je potřeba prostě taky ukázat. Našel jsem stále se opakující dvě ilustrace – Dřep (respektive v jeho práci se tenhle cvik popisuje ještě jako „Hluboký kolenní ohyb“) a něco, čemu se říká „Cvičení 12“, protože Sig úplně nepotřeboval tuhle dokonalost pojmenovat.

SetUp a Dřep podle Siga
SetUp a Dřep podle Siga

Mimochodem Dvanáctka je první cvik ze starý školy, co jsme tady s paní Medvědovou zařadili do přípravných tréninků pro trojboj. A kopalo to, až to nebylo hezký. Někde v hlubinách historie Facebooku nám tam v komentářích lidi nadávají, že si tím oddělali, co šlo 😀

Cvičení 12
Cvičení 12

A pokud bych měl vybrat něco chytrýho, co řekl, bude to následující:

„Čas a peníze, vložené do tréninku těla, vyplatí větší dividendu, než jakákoli jiná investice.“

„Čím je tělo silnější, tím více poslouchá; Čím je tělo slabší, tím více člověku velí.“

No a co mě zabilo nejvíc?  Našel jsem dokonce tenhle výstřižek jednoho jeho článku z jeho magazínu, kde promlouvá lifterům do duše o tom, že Kettly do starýho železa ještě nepatří. Článek se datuje k dubnu 1932. Jaký cvik s Kettlem tam promuje jako nej? Jednoruční swingy a madafaka TGU?! 1932?! To mi ho get up!

 


 

ZÁVĚR SHOW

Závěr show nastává až v roce 1987, v požehnaných 85 letech. Zasraná rakovina. Zanechal po sobě, jako jeho tchán, jednu dceru. V roce 2006 byl uveden do Síně slávy kulturistiky Joe Weidera.

A ještě drobná historka s Johnem Grimekem (další z obrovských legend té doby) – jednou přišel do jeho gymu, aby si tam zvednul něco skutečně těžkýho. Sig byl jediným široko daleko, co měl skutečně těžký činky (pořád nejsme v době kotoučů). Sig mu přinesl pár s extra hladkými a širokými madly – a ještě jiných vah. Grimek je neodlepil. Logicky nadával, že je to hodně dementní pár činek, načež dostal odpověď, že skutečnýmu silákovi je jedno, co má zvednout – jde tam a zvedne to. A když ne, tráví hodiny tréninku nad tím, aby to zvednul za týden.

Grimek naštvaný vypálil z gymu. Nevrátil se za týden, ale za 14 dní. Rozrazil dveře tělocvičny a štrádoval si to přímo skrz gym k těm konkrétním dementním činkám. Sig tam měl jiného klienta a nestihl mu včas cokoli říct. John čapnul činky a udělal opáčko. Druhý. Třetí. Když dotahoval čtrnáctý, Sig se smál a volal na něj, že tohle stačí a moc moc gratuluje a že to musí zapít.

Historku nesepsal pro budoucí generace Sig, ale John. I přesto, že Sig přistupoval ke svýmu životu hodně „na pána“ a hodně lidí odradil něčím, co považovali za aroganci… jak to říct – nebyla to arogance, byla to vhozená rukavice každému, kdo si o ní koledoval. S těmi, kdo ji vzali, se stal doživotním dobrým přítelem. Ti, co ji nezvedli, ho neobírali o čas – o to víc se věnoval těm druhým.

Vlastně to byl usměvavej kluk od začátku do konce. Jeho podpis je všude čitelný do dneška a nejen že se od velkých jmen učil – ale sám hodně velkých jmen pomohl stvořit. Sig byl tou potřebnou spojkou mezi starými pákami, narozenými před rokem 1900 – a jejich následníky, co se narodili až ve válečném období.

Siegovo poslední hlínu jsem, bohužel, zatím nedokázal najít – hrobů v New Yorku s tímhle jménem z tohohle období několik set. Moje američtina není dost dobrá na tyhle archivy. Ale podle všeho tam někde je a čeká, až si připijem. Asi to od kluků z Londýna vezmu rovnou za nim, ať ta flaška nevyčíchne.

POŠLI ZPRÁVU A KONTAKT NA SEBE

    Můžeš nám označit svůj FB profil a my ti napíšeme,
    nebo nám můžeš dát telefonní číslo.

    Abychom nerušili, vždy píšeme nejdříve SMS.

    POŠLI ZPRÁVU A KONTAKT NA SEBE

      Ahoj,
      v případě zájmu o spolupráci nemusíme komunikovat jenom
      mejlem, můžeme se domluvit i po telefonu / FB a spol.

      Pokud budeš chtít touto formou, prosím dej do zprávy kontakt :)