Arthur Hennig a.k.a. železný mistr Arthur Saxon sice žil pouhých 43 let, což je v podstatě pro svět, a především ten silácký svět, silná ztráta, nicméně za tuhle krátkou dobu ustanovil tolik rekordů, z nichž do současna hodně z nich nebylo překonáno, že jenom silový analfabet (nebo začátečník) tohle jméno nikde nezahlédnul - nebo jeho tréninkové principy nestudoval. Otázka zní: Co nám jeden z největších siláků dokáže předat dnes, po sto letech?

PÍŠE SE ROK 1878

To znamená, že zabiják Hackenschmidt je už rok na světě. Jsme v Lipsku, nejlidnatějším městě Saského Království, které je součástí Německé Říše. To byla ještě ta imperiální říše, ne ta třetí.

Moc informací o ranném dětství jsem nenašel.  Byl z početnější rodiny, což ještě bude hrát roli, ale o jeho rodičích ani čárka. V čem se ale kotel zdrojů shoduje je jeho fascinace silou od útlého dětství a rok 1892, tj. 14 let Arthurova věku. Ze standardního studia přeskočil na sochařství. Trvalo to jen chvíli, než si ve sklepě na brambory (což rodiče moc netěšilo, logicky) uskladnil pár pěkných šutrů, které používal k tréninku. To byl vlastně start. Uprostřed vlhkýho, po plísni smrdícího, špinavýho, brambor plnýho, uvnitř velkoměsta s prašnýma cestama a pochybnou kanalizací, zkrátka uprostřed příšernýho sklepa.  Později si z toho s bandou udělali regulérní vzpírárnu.

Ve stejným roce mladej Arthur udělal koninu, kterou obvykle dělávají všichni kluci, a zajímal se o střelnou zbraň na jistém kulturním městském představení. Bouchlo mu to do obličeje a několik dní byl dokonale slepý. Naštěstí se mu zrak vrátil alespoň do levého oka.

V patnácti letech - o rok později, v roce 1893 -  vytáhl s mladšími bratry Kurtem a Hermannem nějaké ty šutry a sochaná závaží na dvorek, aby si pro sebe a všechny patnáctiletý (a mladší) z okolí uspořádali pořádnou siláckou soutěž. Kdokoli, kdo by bratry trumfnul v síle, nebo švýcarském zápasu s opaskem, vyhraje dva a půl centu. Nejsem si jistý s přesným kurzem, ale na současný kačky se pohybujeme se započtením stoletý inflace kolem stovky.

Kluky nikdo neporazil - jak se dalo čekat. Navíc se k těmhle kláním na dvorku pojí i historka o jednom náfukovi, kterej přišel bratry vyzvat s arogantním výrazem "všechny vás tu dám" a festovním obleku. Nejen že logicky bratry nedal, ale při zápase s ním Arthur mrsknul do bláta. A nebylo to to pěkný voňavý bio-bláto z lesíka - připomínám, že jsme na dvoře domu uprostřed velkoměsta na konci 19tého století.

POSTUPNÝ TRIUMF

Bratři Saxonové se postupně stávají fenoménem. V roce 1897, to je Arthurovi 19 let, se (stejně jako většina siláků té doby) přidávají k cirkusu a začínají vystupovat po celé Evropě.

Mezi vrcholná čísla patří Arthurův jednoruční vzepření velké osy nad hlavu, na jejíž koncích mu sedí na židlích oba bratři! Kdo by z diváků výkonu nevěřil, měl prostor si to na podiu osobně vyzkoušet. Taky bych tomu nevěřil, kdyby nebyly důkazy o tom, že si to tam tehdy došlo pár lidí vlastnoručně vyzkoušet.

Odehrála se i celkem zajímavá epizodka ohledně BentPressu - Arthur na jednom ze svých vystoupení prohlásil, že takovou váhu by na BentPress nedokázal zvednout ani sám Eugen Sandow! Svět je plný drbajících lidí, takže 26. února 1898 si sám Eugen přišel BentPress skutečně poměřit. Eugenovi je 31 let, Arthurovi 20. Přes 10 let silového tréninku je obrovská doba - síla roste prostě časem, takže všechno hrálo pro Eugena. I tak Eugen nebyl schopný BentPress zopakovat!

Bratři toho okamžitě využívají k agresivnímu marketingu a na jejich plakátech se začíná tučným písmem objevovat, že porazili Sandowa. To nám prý Eugen maličko na ego neunes a dal bratry k soudu, kdy soudce samozřejmě vůbec netušil, co je to BentPress a celá ta úředničina byla lehce nepříjemná komedie. Nakonec dostali bratři na tenhle marketing zákaz.

Tady je potřeba říct, že být nejsilnější muž světa tehdy neznamenalo to, co dnes. Byla to obchodní nutnost - ale nebyly specifikované cviky a konkrétní mistrovské závody. Drtivá většina siláků byla světová jednička v jednom konkrétním cviku - ne ve všech. A tak tahle silová specializace umožňovala mnoha silákům být nejsilnějším na světě (v něčem). Chápu, že soudce do toho příliš neviděl.

Nicméně o bratrech Saxonových už ví naprosto všichni. Naprosto - všichni. Jejich show plnila divácké lavice a Němečtí Obři jsou populární po celém světě, včetně Ameriky, kam se s cirkusem dostali.

Arthur začíná i s publikační činností. V roce 1905, kdy mu je 27 let, vydává The Development of Physical Power - což je něco jako jeho hrubé knowhow o zvedání mnoha různými technikami mnoha různých pomůcek. Na svojí dobu má také ohromný počet fotografií a tak si můžeme Arthura prohlédnout na 45 stránkách v jeho parádní kondici.

Druhá a bohužel poslední kniha, The Text Book of Weight-Lifting, následuje v roce 1910. Arthur se zde věnuje i mentání otázce vzpírání těžkých vah a věnuje hodně pozornosti i svému slavnému BentPressu.  No a ty vzdělanější v historii už tuší, co přinesly následující roky.

ZÁVĚR SHOW

Začíná nám první světová válka a Arthur se dostává do zákopů. Kdyby dostal kulku nebo šrapnel, bylo by to něco hrdinského na závěr, což? Jenomže to by bylo moc snadný. Stejně jako všichni ostatní vojáci i Arthur v zákopech trpěl brutální podvýživou - to tělu nesvědčí. Nastala porážka a vše-ničící inflace. Chleba ráno stojí stovku, večer deset tisíc, druhý den půl milionu. Nedaří se mu pořádně se najíst ani po válce.

To mu nezabrání zase se snažit cvičit a zvedat velký váhy. Nakonec právě to bylo to, co Arthura dostalo. Zesláblé tělo, válčící navíc se silovým tréninkem, pozbylo potřebný imunity a jednoho sychravýho jarního dne si přičuchnul tuberkulózy. Válčil několik dlouhých týdnů, než se nemoc rozvinula do pořádnýho zápalu plic.

6. srpna 1921 toho už bylo prostě moc a Arthur podlehnul.

Bylo mu 43 let.

FORMA TRÉNINKU

Dodnes nikdo na BentPressu nezvednul ani zdaleka stejnou váhu 370 liber (to je 168 kilogramů)! Na Snatch měl 88,5 Kg, na MilitaryPress pak 114 Kg.

Na kombinovaný (a dnes již téměř zapomenutý) lift "Two Hands Anyhow", který já osobně dávám zatím sotva na 40 Kg, on vytlačil neuvěřitelných 203 Kg! Činka vážila přes 150 Kg a Kettlebell přes 50 Kg! Vlastně když si kdekoli zkusíte vygooglit zrovna tenhle lift, jeho fotka je snad všude.

Jeho LegPress s jedoucím a plně naloženým autem, je taky legendární. Prostě mu přes nohy hodili fošny, do auta naskákalo šest chlapů a přejeli přes něj. Zdroje mluví o téměř 400 kilech (auta tehdy byla trochu jiný, než dneska).

Je mi jasné, že se všichni už tetelíme nedočkáním, jak toho všeho vlastně kluci Hennigové dosáhli. Nebudu vás trápit a koukneme se na to: totiž počátky Arthurova tréninku byly silně unilaterální (jednostranné, tj. jednoruční). A to prosím jednoručky ještě nebyly vynalezeny. Máme hodně písemných záznamů (a z pozdějších dob i fotek) o kettlebellech, "ring-weights" (to jsou velký kusy železa spojený s velkým kruhem, za kterej se to zvedá), velkých činkách. Ano - i velký činky zvedal hlavně jednoručně. Respektive než se třeba i úplně na začátku vůbec dostali k nějaký velký čince, měli prostě tyč, na kterou navlíkali kettly a ringbelly - a samozřejmě, že to občas spadlo. Nechápu, jak to mohli přežít tutonc. 😀

Odjakživa kluci věřili v těžké váhy. V koncept vzpírání (tj. ze země nad hlavu). Máme tam i kombinované lifty, jako je jeho (mimo jiné) královský cvik BentPress.

Ve svých knihách Arthur píše i o postupně zvyšující se zátěži - za vůbec nejlepší trénink s vahou pro obecnou společnost doporučoval začít na cca 50% svojí maximálky a jet po jedničkách nahoru, dokud to půjde. Bavíme se tu o přemístění tréninkové váhy ze země nad hlavu. Trochu přímočarý, možná ne úplně nejlepší, ale prý pro silový trénink 2x týdně nejlepší možná volba.

Budu i citovat z anglického překladu (z originálu si moc nepočtu):

Do not make the mistake of limiting your practices to any one set of lifts… Practice everything - single and double-handed press in dumb-bells and bar bells, single and double-handed lifts, all the way in dumb-bells and bar bells, snatching and swinging, jerking and pressing, lying down with weights, supporting weights, lifting weights while laid on the back, ring weights, human weights, and, if possible, double-handed lifts to the knee, and harness lifts, also holding the bell aloft and bringing a weight after with the disengaged hand, and raising bells aloft by what is known as the Continental style of lifting.

Zdroj: breakingmuscle.com/fitness/strongman-profile-arthur-saxon-teaches-us-the-dumbbell-swing

Lehce přeloženo do češtiny: Prostě nezvedej jedním jediným způsobem. Jednoruční i obouruční tlaky i tahy. Činky, kettly, váhy všech možných tvarů i materiálů. "Human Weights" bych přeložil asi jako posilovat i s lidma? (Je to pak hojně používaný u zápasnických trenérů sovětský etapy sportu.) A tak dál.

Bratři byli úžasní i v délce tréninku. Byla to pro ně jakási společenská / rodinná událost, takže se jim to mnohdy protáhlo i na několik hodin.  Trénovali každý den - vždy nějaký jiný lift, ale přesto každý den. Vlastně v jiné knize i o tom psal - že každodenní praxe je základem úspěchu.

VELKÝ VÁHY, MOŘE PIVKA & ZÁHADA NA KONEC

Na svém vrcholu Arthur nijak nehrotil životosprávu. Chodíval spát po půlnoci. Občas si zakouřil. Jedl cokoli, co mu přišlo pod ruce a na co měl chuť. Ze zápisků jeho bratra víme, že Arthur neměl problém posnídat skoro kilo a půl slaniny nebo 24 vajec, doplněné o strašně moc oslazený čaj a obilnou kaši s medem. Oběd byl klidně i 4 kila steaků, nebo prostě jen pár dortíků s kakaem. Večeře byla vždy dopíjena pořádným množstvím piva - teda pokud ho nebylo dost už v průběhu dne. Vypadá na to celkem dobře, ne?

Abych citoval jednoho reportéra, co zálibu bratrů k pivu zaznamenal:

After setting out their big plate bell and plenty of discs in the middle of the garden, they knocked the bung out of a barrow of beer, and then set to work, knowing that liquid refreshment was arranged for. It seems that drinking beer and weightlifting together are quite the common pastime on the continent, or so the brothers claimed! It was rather funny to see the trio running backwards and forwards with their jugs to the beer barrel between lifts. It was seldom that any beer was left in the barrel. I must say! They explained to me that this was the proper German custom, and they appeared to always regard me as slightly unbalanced mentally because I did not follow their example.

Zdroj: https://gymtalk.com/arthur-saxon-the-strongest-man-of-all-time/

Řečeno česky a krátce - klucí mezi zvedáním vah prostě pilně to pivko pili, jako praví Němci! Dokonce existuje historka, kdy šla kolem holčina a Arthur na ní chtěl udělat dojem. Dal si pivko v lahvi mezi nohy, přemístil na rameno přes 110 kilo těžkou činku, udělal BentPress a ve spodní pozici liftu si sáhnul pro tu lahev a s činkou nad hlavou celou flašku žahnul naráz.

Většina lidí studujících jeho život připisuje jeho sílu a vůbec přežití jeho životosprávy právě tomu, že trénoval každý den a klidně i několik hodin. Plně se velkým vahám odevzdal - a proto si mohl dovolit život, jaký měl. Osobně by mě zajímalo, co by nám Arthur a vlastně všichni tři bratři předvedli, kdyby hrotili životosprávu, jako ostatní jejich současníci.

Závěrem? Mám pocit, že osud si lidi vždycky najde. Arthur začínal se šutrama v otřesným sklepě. Georg při škole machroval na ženský, než si uvědomil svůj potenciál. Eugen potřeboval zdrhnout z domu a zrovna kolem projížděl silácký cirkus. Všichni siláci, o kterých jsem zatím psal a které jsem zatím studoval, pocítili ruku osudu přesně v tu chvíli, kdy potřebovali - a pak prostě jen pokračovali pořád dál.

Narozdíl od prvních dvou, kterým jsem slíbil přípitek nad jejich poslední hlínou, u Arthura to nebude tak snadné. Místo jeho posledního odpočinku nám totiž po dění v druhé válce a opakovaném kobercovém bombardování není známé. Přemožitel Eugena, dosud nepřekonaný lifter a autor (nejen pro mne) přelomových studijních publikací - je nám tedy dodnes znám jen a pouze díky svým knihám a fotografiím.

Vlastně - alespoň jednou ročně vezmu pivko, pár šutrů a jdu za barák uctít jeho odkaz pořádným Saxonským tréninkem. Mám pocit, že tak nějak by to mělo být. Celkem fajn zážitek pro mě, a pokud se kluci odněkud koukaj - alespoň vidí, že i po sto letech se o nich ví a jejich činy se do dnes oslavujou - i kdyby skromně 😉