Blog single

Siláci Historie – 02 – Georg Hackenschmidt

Georg Karl Julius Hackenschmidt – tohle je plné jméno dalšího siláka dávných dob, na kterého se dnes podíváme. Za svůj život se věnoval řadě věcí – kromě kulturistiky (což je vidět) to byla i gymnastika, cyklistika, plavání, zápas i vzpírání. Komplexní rozvoj těla vedl k parádním tvarům i parádním výkonům, takže na svých 175 cm a 99 Kg mohl být právem pyšný. Kdo Georg Hackenschmidt je a proč by nás měl zajímat? Pojďme na to.


PÍŠE SE ROK 1877

Nacházíme se v Estonsku ve městě Tartu. Tohle město je považováno spíš za místo vzdělání a kultury, než za ekonomické, nebo politické centrum. Sídlí zde nejstarší a nejslavnější estonská univerzita. Georg se zde rodí v době, kdy pomalu končí téměř osmi set letá nadvláda německé populace nad městem (ve dvanáctém století se sem navalili křižáci) a po absolvování reálného gymnázia nastupuje do Lausmannovy továrny v Tallinnu (hlavní město Estonska).

Georgův otec byl baltský Němec, matka švédská Estonka. Aby v těch národnostech byl pořádek hned na úvod (bude to horší). Měl bratra a sestru. Sportovat začal právě při gymnáziu – protože tam měli tělocvičnu a byli tam správní učitelé. (Tohle máme s Georgem společné.)

První pořádné sportovní informace o Georgově mládí získáváme až v jeho dvaceti letech – v roce 1897. Postupně začíná být známý jako zápasník i jako silák. O jeho výkonech si ještě řekneme, každopádně už v roce 1898 vyhrává neoficiální mistrovství Evropy v klasickém zápasu. Řecko-Římský styl, chceme-li to nazvat dnešní optikou. Je mu 21 let.

Pro zajímavost – účastnil se za Rusko a závody probíhaly ve Vídni. To je prosím pěkně cca 1700 Km. Tehdejší dopravou si představte úmorné dva dny neustálého přesunu, hlavně po kolejích. Špatný spánek, jídlo, ještě horší hygiena a pohodlí. I tak mu to za to v 21 letech stálo. (V tomhle věku já řešil problémy s ženskýma a víc nic…)


 

„RUSKÝ LEV“ HACKENSCHMIDT

Kdo jsem, abych soudil přezdívku Estonce s typicky německým jménem, vyzdvihující Rusko? Nicméně po absolvování vojenské služby u Preobraženského pluku (rok 1900), začíná Georg objíždět svět jako profesionální zápasník přesně s tímhle pseudonymem.

Velice rychle se stává sportovním idolem své doby. Vyhrává množství světových turnajů. Bez jediné porážky, díky své brutální síle a výkonnosti vyhrává téměř tři sta zápasů bez jediné porážky  řadě. Že tu 300ku nedotáhnul ho prý solidně naštvalo – chápu. Nicméně i T. Roosevelt o něm prohlásil: „Kdybych nebyl prezidentem Spojených států, chtěl bych být Georgem Hackenschmidtem.“ – a to je nářez.

V roce 1905 se stává prvním profesionálním mistrem wrestlingu těžké váhy. Porazil amerického šampiona Toma Jenkinse na jeho vlastní půdě. Ano – mořit se cestováním po Evropě mu nepřišlo dost úmorné, zapojil do toho i zaoceánské plavby. 28 let.

Jeho první porážka, kterou už jsme nakousli, přišla v roce 1908. To znamená, že neuvěřitelných 8 let zápasil bez prohry nebo remízy! Tou dobou je mu 31 let a porazil jej Frank Gotch. To je mimochodem Američan, ale také německého původu. Stejný věk, nicméně víc zkušeností. Frank je velká postava v Georgově životě:


 

GEORGOVA NEMESIS – FRANK

Frank vyzval George hned v roce 1905, po porážce Jenkinse (kterého Frank jen tak mimochodem porazil také), ale Georg výzvu na dlouhé 3 roky ignoroval a pobýval nějakou chvíli v Anglii. Totiž Georg trochu pohrdal americkým wrestlingem – byl stále víc klasický zápasník. Souboj Georga a Franka trval téměř dvě hodiny. Dvě – hodiny. Kdo nikdy nezápasil, nedokáže si představit tu dřinu po 3×5 minutách – teď se bavíme o minutách 120ti.

Frankova taktika byla jednoduchá – když byli na nohách, neustále se za Georga zavěšoval a opíral se o něj, aby jej vyčepral. Georg měl býčí sílu a brutální útoky. Frank svou rychlostí a lepší technickou znalostí vybraného zápasového stylu ale dokázal kontrovat. Frank proháněl George po celém ringu. Došlo na trochu krve – Georg dostal ránu do nosu (to je silný faul, ale nebyl uznaný).

Pak si Georg všimnul, že Frank prostě nějak klouže víc, než by měl. Jak využít sílu, když soupeře nedokážeš udržet v žádném zámku?! Není jisté, jestli se Frank před zápasem natřel, nebo jen jestli před zápasem jedl hodně tučného, aby jeho pot byl jeho největší výhodou – rozhodčí zápas po tomto zjištění a námitce každopádně nijak nepřerušovali a nechali jej pokračovat bez otření nebo opláchnutí dál. (Inu – byli to Frankovi krajané, takže možná trochu protekce.)

Konec zápasu byl vlastně rozhodnutím, než pokořením. Frank hodil George proti provazům. Přenesl těžiště a mrštil s ním v proti-tahu o zem. Okamžitě na něj skočil a dobré tři minuty se váleli. Frank chtěl nasadit jeho specialitu – Toe Hoe – páku na kotník, kterou ukončoval většinu svých zápasů.

George na to byl připravený a zúročil hodiny přímo na tuhle techniku specializovaných tréninků, aby se páce ubránil. Ubránil se, ale totálně změknul a měl problém se poté vůbec postavit. Prohlásil, že titul mistra světa předává Frankovi, potřásl mu rukou a bylo to.

„Je to král těžké váhy, největší muž, kterého jsem kdy potkal. Po téměř dvou hodinách, co jsem s ním zápasil, mi zatuhly svaly. Rovněž se mi vzdaly nohy. Neustále jsem ve své přípravě trénoval proti držení špičky a procvičoval svaly na nohou. Když jsem zjistil, že ochabují, věděl jsem, že už nemá smysl pokračovat a že jsem neměl šanci vyhrát. To byl důvod, proč jsem mu šampionát přepustil. Netoužím po odvetě. Ta mi titul zpět nezíská. “

Chapman, Mike, Frank Gotch, největší zápasník na světě , s. 68, 73-74.

No. Gentlemanský konec, řekl bych si. Kdyby po návratu Georga zpět do Evropy zase nezačalo hlodat to s tím potem. A já to chápu. Hele, pojďme si říct, že to zní jako faulová strategie a silně nefér záležitost. Odmítnutí rozhodčími se na to vůbec trochu blíž podívat taky lehce zavání. Možná to bylo ego. Možná jeho přátelé a trenéři. Ale po čase se velice nahlas začalo mluvit o odvetě – tentokrát hezky v Evropě a pod lepší kontrolou podmínek.

Frank to dává Georgovi trochu sežrat a jeho výzvu ignoruje, stejně jako před tím on, další tři roky. Frank mezi tím nelení a poráží velká jména a sbírá další zkušenosti. Roosevelt pomalu začíná mít rád víc Franka, než George. Frank navíc získává i velké zkušenosti v ju-jitsu, což se do té doby do wrestlingu zařazovalo jen okrajově. Ale odveta se naplánovala. Přesně na 4. září 1911. Oběma tou dobou je 34 let a jsou na svých fyzických i kariérních vrcholech.

No a co se stalo tentokrát? Georg si pár dní před zápasem na tréninku poraní koleno se svým sparingpartnerem. Sakra! Už v minulých letech se tam jednou objevil nepěkný zánět – a teď to nebylo o nic lepší. Nicméně zápas přilákal přes třicet tisíc diváků – to z něj dělá největší sportovní událost v téhle oblasti té doby. Nedá se couvnout. Jediné, co šlo dělat, bylo oznámit to rozhodčím. Ti to sice vzali na vědomí, ale zhodnotili to jako bezvýznamné, co se rozhodování týče.

Zápas byl rychlejší – třicet minut. Stále je to pro mě nepředstavitelná doba a po celou dobu byli borci prý velmi aktivní, což je ještě neuvěřitelnější. Frank velice rychle nalézá na Georgově stylu něco zvláštního. Párkrát sebou fláknou o zem a Georg začíná odlehčovat koleno. Víc Frank vědět nepotřeboval – okamžitě se zaměřuje na špatnou nohu a Georg je velice rychle v páce a odplácává. Odveta se nekoná a opět vyhrává Frank. Vzpomínáte si na Georgova slova po prvním zápase? „Netoužím po odvetě. Ta mi titul zpět nezíská. “ – jako kdyby viděl do budoucnosti.

 


 

GEORGOVY VÝKONY

Georg ukončuje zápasnickou kariéru po druhé prohře s Frankem. Oficiálně se to oznamuje ale až v průběhu roku 1912, protože koleno bylo tak špatné, že dlouho znemožňovalo i prosté procházky. I tak jeho statistiky mluví neuvěřitelnými čísly:

Zápasnické výsledky:
V průběhu 12ti let aktivní kariéry zápasníka proběhlo na téměř 2000 zápasů, z čehož nahromadil pouze 5 proher – 2 z toho s Frankem. To je 166 zápasů ročně, dámy a pánové. Není to tak, že by zápasil každý druhý den, ale během různých mistrovství, ba i vystoupení a promotérských akcí bylo zápasů za jeden den prostě víc. Oficiálně George porazili pouze 3 lidé.

Poník?!
Vůbec první silácký kousek zvládl Georg mezi 15tým a 20tým rokem života ještě na gymnaziu – totiž zvedal pro pobavení učitelů a zaujetí dívek poníka.  To je něco kolem sto kil živé váhy bez madel nebo touhy spolupracovat. Nechápu, jak ho mohl vůbec nadlehčit, takhle brutální čelní dřep a rukama daleko před sebou a váhou ne na předních ramenou ale v loktech…

A pojďme na činku:
Vzpomínáte si na Georgovo cestu přes půl Evropy kvůli mistrovství zápasu ve Vídni? Stejný rok vzepřel jednou rukou 115,4 Kg. Technika klasickým nadhozem, paže pravá, ustanoveno v Rusku a byl prvním rekordmanem této kategorie.

V zápasnickém mostu (to je ten, kdy se opíráš o paty, temeno hlavy a víc nic) přemístil z podlahy na hrudník činku o váze 152 Kg, a pak jí ještě vypressoval.

Výkonnost nohou:
Se svázanýma nohama George přeskakoval 70 cm vysoký stůl – připomínám, že měl sám 175 cm. Zvládl to hezky zakulaceně – stokrát!

Georg byl také velkým průkopníkem dřepu – díky přípravě na Franka. HackSquat a.k.a. HackenLift je jeho osobní odkaz do encyklopedie silových cviků. Nemyslím tu mašinu, podobnou LegPressu, ale ten cvik, kdy dřepuješ s činkou drženou za zadkem v natažených rukách. Ve své knize The Way of Life z roku 1908 popisuje cvik těmito slovy:

„Držte činku vzadu za zády se zkříženými pažemi, paty u sebe, špičky vytočené do stran. Nyní udělejte hluboký dřep na špičkách, rozevřete kolena a jděte dolů téměř až na paty. Poté vstaňte do výchozí pozice.“

Překlad vypůjčen zde

Sice to není cvik, který by byl často vidět ve fitkách, ale je to přesně ten cvik, který chceš zařadit, pokud chceš převracet 300 Kg pneumatiky a mít vzpřimovače na zádech jak dvě amazonské anakondy, schopné spolupracovat s půlkama, jak dva glóby.

BodyLock:
Moje oblíbená část – Georg je pravděpodobným vynálezcem BodyLocku s názvem BearHug. Tohle chlapský objetí má dvě varianty. Tradiční, kdy jsi za soupeřem, lámeš mu spodní volná žebra do plic, pěsti mu vrážíš hluboko do žaludku – a většinou navazuješ přehozem (jako bys s ním chtěl hodit za sebe – soupeř letí na hlavu); a Obrácený BearHug, kdy soupeře zamkneš zepředu, tj. pěsti mu rveš do bederní páteře (tlačíš k sobě), hlavu mu rveš do hrudní kosti (tlačíš od sebe) a předloktí máš zaražené o jeho pánevní trny – takže ho vlastně dokonale zalamuješ.

BenchPress:
Pojďme na oblíbenou část mojí ženy – byl to právě Georg, kdo začal silně propagovat BenchPress. Tenhle cvik byl už dlouho znám, ale nikdo jej příliš nedělal – ani vzpěrači, ani zápasníci, ani kulturisté. Po jeho kariéře a jeho publikacích to zařadili úplně všichni!

Akademická činnost:
Georg byl rovněž prvním člověkem, co mluvil o životosprávě a jejím vlivu na výkon nejen z hlediska fyziologického, ale i psychického. Věnoval se účinkům dlouhodobého stresu na tělo a výkon a hodně o tom i sepsal. Nejznámější knihy jsou Complete Science of Wrestling (1909), Man and Cosmic Antagonism to Mind and Spirit (1935), Fitness and Your Self (1937), Consciousness and Character: True Definitions of Entity, Individualuality, Personality, Nonentity (1937), a The Way to Live in Health and Physical Fitness (1941).

Ta kniha z roku 1935 je filozofie až spiritualita. To je to o tom stresu a spol.


 

ZAJÍMAVOSTI A KONEC ŽIVOTA

Georg mluvil sedmi jazyky! Já sám neumím ani pořádně česky, anglicky se domluvím, ale nepokecám si. Nechápu, kde na to našel čas. I když – oženil se s Francouzkou, velkou část života strávil v Rusku, pak v Londýně, německé kořeny. Život ho vál z jedné kultury do druhé, z jednoho kouta světa do jiného – asi to byla součást jeho životního stylu.

Byl celkem pedantem, co se životosprávy týče, jak už jsme párkrát řekli. Ale bacha – nepředstavujte si kalorické tabulky, on byl něco víc. Za celý život se prý nedotknul alkoholu, tabáku nebo kávy (ježišmarjá!); jeho denní strava se skládala především čerstvé nevařené jídlo a ořechy. Něco jako Raw přístup opodstatňoval především zaměřením se na vitamíny a minerály – sto let před tím, než to začal řešit někdo pod mikroskopem. Vyhýbal se konzervám.

A množství? Jednou na návštěvě u přítele (podle přítelových slov) snědl „osm nebo devět vajec, porterhouse-steak a celý sýr Camembert.“

Cochran, Charles Blake. (1925). Tajemství showmana . W. Heinemann. p. 117

Pojďme zase trochu naštvat vegany – jedl maso a kolem deseti vajec každý den – a zaléval to litry mléka. Dožil se 91 let. Ještě v 56 letech opakoval svůj kousek s přeskakováním stolu a po osmdesátce byl schopný dát na BenchPress 70Kg a stihnout přes 11 Km pod 45 minut! Abych byl ale fér – ke konci života hodně experimentoval právě s tím vegetariánstvím a Raw stravou, takže nelze říct, že by si ho masožrouti mohli vytahovat jako argument.

Mezi námi – jeho zápasení? To bylo těžkopádné, pomalé a brutální silové peklíčko. Nesnášel dlouhé zápasení. Drtivou většinu protivníků ukončil v prvních pár minutách. Jeho manažer mu nadával, aby dělal trochu show a zápasy protahoval, kvůli divákům. Georg kvůli tomu celkem trpěl a i když vyhrával, zápasnická scéna si ho celkem dobírala kvůli jeho pomalosti a neohrabanosti.

Byl od přírody trochu introvertní a i když uměl být vážný, vyhrávat a pouštět hrůzu, vyhýbal se veřejným tréninkům a mnohdy i z tréninkových cyklů vypadával kvůli depresím.

Během celé své kariéry jsem se nikdy neobtěžoval, zda jsem šampiónem, nebo ne; jediný titul,  kterým jsem si přál být znám, je prostě moje jméno – George Hackenschmidt.

Poslední slova z jeho nejoblíbenější knihy The Way to Live


 

ZÁVĚREM S ÚCTOU

George je pro mě stejná ikona, jako Eugen, o kterém jsem psal prvně. Možná k němu mám o trochu blíž, kvůli tomu zápasení a propojování spirituality se sportem. Jeho popel leží pod pamětní deskou na hřbitově West Norwood – 16 kilometrů od Eugena.

O Georgovi se mluví jako o „vynálezci“ BenchPressu a průkopníkovi v oblasti stravy a životosprávy. Jeho zápasnická kariéra je označována za zlatý věk zápasení – on a Frank z toho udělali veřejnou a především masovou věc – opravdový sport. Před tím to lidé vnímali stále jako součást cirkusů.

Já vnímám George jako úžasný příklad svalů s mozkem. Kalokagathia v praxi a celé své kráse. Ať už to s Frankem bylo jakkoli (já osobně si myslím, že Frank prostě fauloval jak v prvním, tak druhém zápasu), životní příběh těchhle dvou je příběhem toho, jak souboj mezi dvěma chlapama dostane z obou to nejlepší – a svět na to zírá s otevřenou pusou a ještě sto let potom o tom mluví. I když se ti dva od chvíle, co se potkali, do konce svých životů příliš nemuseli, jeden bez druhého by těžko dosáhli takového velikánství.

A tím bych článek asi zakončil – nejde o to, kdo tu koho porazil, chlape. Jde o to, že jsi změnil svět tím, žes bojoval. I k tobě se jednou dostanu a kápnu ti na hlínu nějaký dobrý pití!

POŠLI ZPRÁVU A KONTAKT NA SEBE

    Můžeš nám označit svůj FB profil a my ti napíšeme,
    nebo nám můžeš dát telefonní číslo.

    Abychom nerušili, vždy píšeme nejdříve SMS.

    POŠLI ZPRÁVU A KONTAKT NA SEBE

      Ahoj,
      v případě zájmu o spolupráci nemusíme komunikovat jenom
      mejlem, můžeme se domluvit i po telefonu / FB a spol.

      Pokud budeš chtít touto formou, prosím dej do zprávy kontakt :)