Namluvil jsem o tom vlastně docela ranec, ať už jde o Primal Fitness Podcast (zde), externí rozhovory, nebo při poplcích během tréninku na Hřišti a v PF kolektivu (tady). Ale bylo mi vytčeno, že sepsaný to ještě není a že by to chtělo nějakou ucelenou formu, takže tady to je - Proč je důležitý v rámci tréninku občas vyrazit ven, jít si zvednout nějakej kamen? Jak je to přínosný do tvýho tréninku? A může to kdokoli?

5 DŮVODŮ, PROČ JÍT VEN NA ŠUTRY

Než se podíváme na cokoli jinýho, je potřeba si říct, proč to vůbec dělat a co od toho můžeme očekávat. Nikdo si nekoupí auto, dokud mu někdo nepředstaví motor, stereo a kožený sedačky, že jo 😀

VOLNÁ VÁHA JE ZÁKLAD TRÉNINKU

Ať si naivní idealisté říkají, co chtějí, zvedat volný váhy - nějaký břemeno - to je základ jakýhokoliv tréninku, a to nejen silovýho. K jednotlivým argumentům zabíhat moc nechci, protože bychom tady strávili velikou část života, ale prostě mám mezi klienty maratonskou běžkyni - a zvedá váhy; mám mezi klienty kluka, co se připravuje na boxerskej zápas - a zvedá váhy; mám v praxi rozbitýho hokejistu, co potřebuje srovnat tělo - a zvedá váhy; a mám tam třeba i pár lidí s rozbitýma zádama, ramenama, kolenama, dokonce i kojící maminu - a všichni, sakra, zvedaj váhy.

A pro všechny to má prostě pozitivní vliv.

MEZISÍLA

Celkovej silovej potenciál těla se nepočítá na součet maximálního potenciálu těch nejsilnějších partií - ale na maximální potenciál tý nejslabší partie. Bohužel.

Tělo je jako řetěz. Pokud na něm chceš něco utáhnout, jde o sílu toho nejslabšího článku. Všichni jsou posedlí pumpovat velký svalový partie, zvedat co největší váhy, mít co nejvyrýsovanější bicák, ale nikoho už moc netrápí síla hlubokých zádových svalů, šikmých břišních svalů, nebo trapézů. Protože se to blbě měří - a protože to nikdy na první pohled není vidět.

Většinu těchhle svalíků naposiluješ manipulací s břemenem. Není to o tom zvednou a položit v předo-zadní rovině. Spíš si představ třeba spartakiádku, kdy činku zvedneš na mrtvej tah, přemístíš na ramena, vytlačíš nad hlavu, západ na levou nohu - vytočíš se doleva, západ na pravou nohu - vytočíš se doprava, swingneš jí velkým obloukem k pasu a položíš na mrtvej tah. Obrovský nároky na stabilizaci i akceleraci - maká kompletně celý tělo, je tam dlouhej time under tension.

A teď si vem, že žádnej kamen není stejnej. Mají různý lepší či horší tvary, různou strukturu povrchu, různý rozložení váhy - jeden lift je oproti stejně vážící pohodlný čince z ničeho nic najednou docela peklíčko s potenciálem.

ÚCHOP

Kdosi chytrej kdysi na fóru StrongFirst řekl, že teoretická síla je mrtvej tah, ale praktická síla je farmářská chůze. A mě se to moc líbí, tahle myšlenka. Ono totiž - jak chceš ukázat, že jseš silnej, když neudržíš věc, která něco váží? Jasně, že největší lifteři světa se k čince přivazujou, protože lidský tělo má nějaký hranice - ale ruku na srdíčko, nikdo z nás, co tenhle článek čteme, takhle daleko nejspíš není, že jo. Takže práce na úchopu bez jakýkoli dopomoci je prostě logická věc, ze který se nejde vymluvit.

Jsme zpátky u různorodosti tvarů a struktury. Asi se k tomu nebudu muset rozepisovat, že jo - jen podotknu, že se používaj tlustý osy (strongman), provádaj se různý zešiřovadla k činkám (naprostá ptákovina z gumy) nebo závěsný koule (boulder lezci znají) a patvary na hrazdy a kladky (pumpičkáři znají) - aby lidi trénovali jakože ten úchop, ale jde to prostě i bez utrácení a mnohonásobně zajímavějc, protože kolik na světě šutrů, tolik pro tvůj úchop potenciálu.

KONTAKT S PROSTŘEDÍM

Tohle je důležitá věc snad pro všechny lidi, co se narodili od 90tek dál. Bejt venku. Bejt v přírodě. Chytat Déčko na slunci. Dejchat nezředěnej vzduch a přínosný breberky. Pasivně se otužovat, pokud fouká - nebo se přirozeně vypotit, pokud je vedro. Položit nohy do trávy. Všechny tyhle drobnosti nám v životě za monitorem, ve městě, v práci nebo v uzavřeným gymu (a to se tu trochu střílim do vlastní nohy) chyběj.

A neuvěříte, co vám to v součtu dá, když pojedete takovou ptákovinu, jako jít si zvednout jednou tejdně kamen. O tréninku venku tu mám vlastně už někde článek - tady.

ÚSILÍ

Trochu jsem to nakous - pojďme to dovysvětlit. Je to ýzy - síla je neurální záležitost. Nejde o to, jak velký máš svaly, ale jak moc inervovaný máš buněčný jádra těch svalů, tj. jak moc dokáže mozek řvát na sval, aby makal. K týhle inervaci dochází opakovaným úsilím.

Aby člověk rostl na svých silových schopnostech, musí jet princip progresivního přetěžování - prostě pořád zvedat těžký věci. A když váha, co dělala problém 3 měsíce dozadu, teď problém není, jít na větší. Prostě furt tam držet stejnou vysokou míru úsilí, i když se zlepšuješ.

Hodně lidí si myslí, že úsilí se dá zvyšovat jediným způsobem - a sice zvyšováním váhy. To je silně omezenej názor. Třeba kalisteňáci zvyšujou úsilí pákovým efektem (horší úhly při provádění cviků, např. klik vs. klik s nohama na lavičce). No a v rámci šutrů už jsme si to vyjmenovali - tvar, nerovnoměrný rozložení váhy atd.

Takže (a teď to bude důležitý) pokud se mám popasovat s 50kg činkou a 50kg raw bio šutrem v lese, mnohonásobně větší úsilí budu muset vynaložit pro zdvihnutí nad hlavu u toho kamene. Tadá - z šutrů roste potenciální maximálka rychleji. A to za teoreticky menšího namáhání šlach a kloubů, protože nemusíme pak jít do velkých vah 100kg +.

Tady poznámka pro hnidopichy - bavíme se o celkovým silovým potenciálu těla a ne o konkrétním specializovaným silovým výkonu.

RAW ŠUTRY NEBO ATLASOVO KAMENY?

Můj názor? Oboje. Atlasy jsou víc sportovní pomůcka - rozložení váhy je rovnoměrný, tvar normalizovanej do obrovský koule. (Článek přímo o nich hýr.) A právě ten tvar obrovský koule je strašný zlo. Najednou člověk zjistí, že může mít záda v bezpečí i když se "hrbí", protože komprese hrudníku. To třeba hodně lifterů vůbec netuší a je to pro ně skoro hereze. Pak jde o stiskovou sílu rukou - velká koule nemá madla, ani záhyby, kam by šly nacpat prsty, jako u raw šutrů - takže jediný, co ti drží ten macatej kus betonu na těle, je schopnost tvýho hrudníku, ramen a rukou objímat pořádným medvědím objetím.

U Atlasů má pak člověk samozřejmě ještě jistotu v progresování. Jeden váží 80 kg, další 100 kg, další 120 kg a tak dál. Tahle informace pro koncipovanej trénink je celkem podstatná a v lese u náhodnýho kusu planety se to blbě zjišťuje.

No a pokud bych měl být ještě o něco víc profesionál-trenér, tak v trénink plánu mojí drahý paní Medvědový jsme Atlasy měli v sezóně, abychom právě v programingu dokázali kontrolovat nazvedaný týdenní tuny - a tím hlídali jak silový posuny, tak ale i regeneraci a spol. A mimo sezónu raw šutry, protože tam si můžeme trochu chaosu dovolit - hlavně když se zvedá.

NO A TIPY JAK NA TO?

Osobně žiju už skoro desátým rokem v Praze (hrůza, já vim 😀 ). A přesto ty fotky tady v článku jsou téměř všechno právě Praha. Šutry jsou všude - nejsme na Bahamách (kde maj problém s pískem), stačí se prostě jenom rozhlížet. Stejně tak řada skutečných boucháren má Atlasy k dispozici, a na FB je ranec skupin, kde výrobci inzerují, že ti odlijou nějakou kuličku i na zahradu, pokud to máš odevšad daleko a žiješ ve vytěžený oblasti 😀 Takže prostě se pro začátek jenom rozhlížej a pokud kolem dokola nic moc - otipuj si preferovaný kameny na dovolený u vašich a před odjezdem si je naskládej do auta - a odvez je na dvorek 150km daleko, jako sem to udělal já, že jo. (Video tady 😀 )

Pokud máš koncipovanej zvedací kout, jako já, podlož si šutry paletama - oceníš to hodně strašně moc z milionů různých důvodů.

Pokud jsi v lese a koukáš už na nějakou sympaticky tvarovanou skálu, nejdřív jí odklop a zkontroluj ze všech stran. Brouci jsou v průběhu liftu nad hlavu něco, co ti dokáže úlekem docela ohrozit lebku.

Stejně tak, pokud šutr neznáš, otipuj si výčnělky a ostrý hrany.

Jsou šutry vhodnější a míň vhodný, především z hlediska materiálu. Žuly a křemeny se nedrolej v rukách (to docela chceš). Už se mi stalo, že mi zůstal kus pískovce v ruce a neni to úplně příjemnej pocit, když už si to odlepil od země. Osobně mám nejlepší zkušenost s tim, neznámej šutr ohledat, pak zvednout ke kolenům a hodit s nim od kolen na zem. Bordel opadá, pukliny se projevěj, materiál taky.

A když jsme u bordelu - ve svým zvedacím koutku na Proseku mám na paletě hřebíček a na něm drátěnej kartáč. Ideální pomocník - a stejně jako Tatranka, dá se sbalit na cesty.

Jo a pokud nebudeš mít dlouhej rukáv, možná si odřeš předloktí, nebo ramena. Brečí jenom malý holky, ale pokud chceš šutřit alespoň jednou týdně, koukni na mojí drahou na týhle fotce - to červený na předloktí je obyč páska.

ZÁVĚREM?

Dřep. Přemístění na rameno. Vzepření nad hlavu. Hod daleký. Jednoruční variace. Loading Race (prostě to kus cesty nést v náručí). Výpady. Překlápění alá TireFlip. Fantazii se meze nekladou.

Šutry a jejich zvedání má přes 1000 let historie. Už starý Vikingové, Skotové, obecně Normané měli různý rituály chlapství spojený se zvedáním vesnických a rodových kamenů. Většina těchhle šutrů se po Anglii, Islandu a Norsku válí do teď a do teď je jezděj velcí chlapi zvedat. Představ si to spojení se silákama 1000 let dozadu - zvednout jeden a ten samej kus planety, jako cápci, co ještě neznali ani křesťanství... Spirituální-sportovní nářez. Poslechněte si ten podcast prostě - tam jsem o tom mluvil víc - tady to je.

(Dokonce je v Anglii jeden takovejhle šutr, kterej když zvedneš, v místní nálevně máš zadara pivko, a to se vyplatí 😀 )

A je jedno, jakýho si věku, pohlaví, nebo trénovanosti - pro každýho je venku šutr, co čeká, až ho zvedne. Viz fotky v celým článku.

#NevymlouvejSe #StoneLifting