Dneska trochu těch informací o tom, jak se předvést v MMA. Proč nestačí vyhrávat? Jak začít vydělávat na zápasech? Kde jsou v MMA peníze a sláva? Původní článek z roku 2017 editován a doplněn v roce 2022 - držíme vše aktuální!

SHOW-MAKER > DOBREJ RVÁČ

Nemusíme chodit dlouho kolem horký kaše, abychom tomu přišli na kloub - prachy. Respektive prachy jsou konečnej důsledek slávy, sláva je prostředník mezi snahou a úspěchem a úspěch je životní svoboda - tj. dostatek peněz na to, abych je nemusel řešit a dělal si, co chci. Třeba měl 12 tréninků týdně a zápasil a vyhrával prostě dál.

Samozřejmě tu většina z vás nejede MMA kvůli tomu, že by chtěla do UFC, třískat se za velký honoráře a věnovat tomu celej život. Možná se tu ale najde někdo, kdo uvažuje o založení vlastní bouchárny, jako třeba já. (Edit: Jop, zadařilo se.) Možná se tu najde človíček, co by rád dělal MMA trenéra a živil se tim. Možná se tu najde i rváč, co si říká, že je dostatečně dobrej a proto by měl mít nějaký ohodnocení alespoň jako přivýdělek. Tak jako tak platí to samý pravidlo - pokud chceš nahoru, jenom mlácení nestačí.

Lidi totiž už dávno nezajímá výkon v kleci. Kvalitních fans MMA, co sledujou každej zápas, znají každýho rváče a věnujou se tomu sportu, je strašně málo. Jak se MMA stalo mainstreemovým sportem, skuteční znalci jsou dnes na úrovni MMA nerdů. Většina lidí sleduje MMA kvůli šou. Rádi koukají na "Best od KO 2019" nebo "Top 10 bloody MMA fights in history", moc je netrápí pozadí toho sportu, nezajímá je příprava před zápasem, ani způsob tréninku. Mají vlastní věci na práci a chtějí se prostě jenom bavit - jako kdysi v římských arénách. A je snazší si zapamatovat nějakou roli (komiksovou postavičku), než jméno (komplexního člověka).

V mnoha internetových diskuzích jsme vídávali moře kritiky Conora McGregora za jeho výstupy mimo ring. Můžeme se setkávat s názory, že není zrovna fér, že on díky svýmu "jménu" vydělává víc, jak mnohem lepší borci, že to kazí ten sport a tak dál.

Ono - nemůžu souhlasit ani nesouhlasit. Conor určitě jistým způsobem poškozuje jméno MMA mezi obyčejnýma lidma, kteří si pak myslí, že MMA je jenom o arogantních bijcích a sprostých slovech. Však stejně u nás jede Vémola atd.

Jenomže to samý říkali o boxu a Cassiu Clayovi. Faktem zůstává, že víc diváků znamená víc peněz. A je určitě víc lidí MMA-pasivně-sledujících, než MMA-aktivně-dělajících, takže se vyplatí cílit na ty první. A pokud si rváč udělá takový jméno, že automaticky znamená šou (a k tomu nějakej ten zápas), má přeci vyhráno. A až jednou se zápasením skončí, furt bude mít velkou fanouškovskou základnu, která ho uživí, když jí bude něco nabízet.

SVĚTOVÁ SCÉNA

To je jednoduchý - stačí zadat "MMA" do googlu a otevřít obrázky. Ihned se nám objeví Conor, Kimbo, Lesnar, Rampage, Gina a pak samozřejmě legendární šampioni, nový tváře a Dana White. Edit: I když to samé udělám o pět let později, většina jmenovaných tváří zůstala stejná. Vedle Khabiba, Rondy a čerstvě třeba i Jirky Procházky.

Pojďme teda očíhnout tyhle stálice znovu po pěti letech - a podívat se, co se událo, jak se to vyvinulo a proč že jsou pořád ve vrchních pozicích na googlu, byť už nezápasí, nebo jsou mrtví?!

Conor McGregor

Tenhle kluk začal profi kariéru v roce 2008. Před tím byl instalatér, dneska je z něj světová hvězda (po obrovský řadě průserů na "odpočinku"). Tenhle dobrej výkon předvedl díky nepřerušený řadě 13ti vítězství a nejrychlejším KO v dějinách MMA ve čtvrtý vteřině zápasu.

K mlácení měl vždycky blízko, což mu dalo velkej náskok - z dvaceti čtyř zápasů prohrál jenom tři (staty do listopadu 2016 - pak už to začal srát). Nám nejbližší člověk, co s ním zápasil, byl slovenskej rváč, Ivan Buchinger - skončil v prvním kole na KO 🙂

Jakej je ale jeho příběh? Moc pěkně to napsal jeho trenér v knize Vyhraj nebo se pouč. Jednoho pěknýho dne si řekl, že je dostatečně nespokojenej se svým životem, a chtěl by s ním něco dělat. Z počátku zápasil se svojí povahou a špatnou společností. Pak začal tvrdě bouchat a skoro všechny prachy vrážel do tréninku. Hodně se mluvilo o tom, že jeho žena kvůli jeho tréninkovýmu programu dost trpěla - viděla ho jenom občas, před spaním; vařila mu zdravě a kvalitně - a sama občas nejedla, protože nebylo za co; skoro denně ho masírovala a rozhejbávala, protože nebylo na profi-služby.

Celou dobu za nim stála a věřila mu  a on jí pořád opakoval, že ví, že to dokáže. Že musí jenom vydržet a pak z ní udělá královnu. Conor by to bez ní nedokázal a dost rád to veřejně přiznává. No a poté, co podepsal smlouvu s UFC a jeho příběh přitáhnul miliony fanoušků po celým světě, jí to konečně mohl začít vracet. (Jeho žena je hodně vidět v počátcích jeho kariéry u klecí s nim, postupem času se ale stáhla do ústraní.)

Jak postupně ale tenhle příběh začal vyčpívat, nastala nutnost pozornost držet. V tu dobu se nám makavej Ir stal splašeným Irem a zbytek už asi všichni známe 🙂 I tak je Conor ikona typu Makač-Stár a to už mu nikdo neodpáře.

Kimbo Slice

Kevin Ferguson. Tohle jméno nikdo nezná. Jeho pravý jméno je Kimbo Slice. Tenhle metrákovej zarostlej černej gorilák je asi nejikoničtější příklad typu Ghetto-Stár a právě proto ho mají všichni (včetně mě) tak rádi.

Kimbo začínal jako vyhazovač ve strip klubu. Jako vlastně všichni ghetto rváči (Třeba i náš Vémola). Nebyl ale spokojenej a chtěl vejš. Stal se řidičem limuzíny, což je pro kluka z černýho ghetta líznutý eso. Ani to mu ale nestačilo a chtěl se prorvat ještě vejš. A tady se dostáváme k jeho street fight kariéře. V jeho oblasti se stal korunovaným králem rváčů. Jméno si udělal díky jednotlivým zápasům, který se postupně zveřejňovaly na web. Peněz z videí vydělal poskrovnu, ale fanoušků získal tisíce. Po čase s nim na ulici nikdo nechtěl zápasit a tak vtrhnul do klece.

V jeho prvním profi zápase rozbil bejvalýho šampiona těžký váhy hned v prvním kole a s delšíma odmlkama se prozápasil sedmi zápasama - dvě prohry. Moc pěkná bilance!

Kimbo byl od základu gangster, ať už to dotáhnul jakkoli daleko. Zavřeli ho za nedovolený ozbrojování, v profi lize měl problémy kvůli zjištění nedovolených látek v krvi, udělal si šest dětí a zemřel kousek po čtyřicítce na přesypání anabolikama v kombinaci s fetem. I tak se tenhle bourák dokázal dostat ze stavu dítě-bezdomovec do stavu zahrál jsem si ve filmu + jsem profesionální zápasník + v mý čtvrti mě každej zná a má v úctě. Využil populárního vzoru života subkultury a stal se modlou.

Brock Lesnar

Brock Edward Lesnar je především teda wrestler, ale objevil se v MMA a máme ho tady především kvůli stylu Steroid-Stár. A tuhle roli nepodceňujme - zas ten Vémola třeba, že jo... Bývalí kulturisti jsou v MMA celkem častý zboží.

Už při pohledu na tohohle obrovskýho white-konga je jasný, že ty svaly nemá z jogurtu. Američani ale hold věří víc ochc*telným testům, než selskýmu rozumu. Každopádně: tohle monstrum z jižní Dakoty byl šestej nejzazobanější rváč MMA historie. Začal zápasit (a sypat) už na střední a držel se toho až prakticky do ukončení kariéry. Jeho obrovský tělo mu pomohlo hodně s prezencí - byl v hodně reklamách, navštívil několik televizních šou a jako jedinej z mnou zmiňovaných se dokázal prosadit i v přidružených sportech - wrestlingu, fitness/kulturisice a řecko-římským zápase.

Jeho jedinej problém byl v tom, že se dostal moc rychle do UFC. Nabídka mu přišla prakticky po prvním ligovým zápase a to bylo moc skoků na jednou - z wrestlingu na MMA a z MMA na TOP MMA. Na druhou stranu kdyby vyčkával, mohl by mu ujet vlak, přeci jen nebyl už tehdy zrovna nejmladší.

Brock je nicméně pěknej příklad toho, že kdo má svaly, má dveře zase o něco víc dokořán. A tohle je potřeba si taky zapamatovat, protože lidi chtějí monstra, chtějí je čím dál větší  a čím dál děsivější a chtějí je vidět nastupovat proti sobě. A někdo se jím chce prostě stát 😀 Kdo má svaly, má prodejní argument.

Rampage Jackson

Prototyp magora, co vyje a oj*be všechno, co vidí. A nepíšu to proto, že bych ho neměl rád, ale proto, že je to jeho obchodní značka. Stát se Magor-Stár není tak složitý - stačí nemít zábrany a bejt sociálně dostatečně posunutej a extrovertní k tomu, aby to člověk udělal.

Jeho nejznámější excesy jsou vždycky před kamerou - to je důležitá věc. Stejně jako u naší lokální hvězdičky Grznára jde totiž o pózu, ale pózu, kterou lidi milujou. Web je toho plnej - Rampage Jackson wolf howl, Rampage Jackson funny moments, Rampage Jackson get crazy, doporučuju určitě Rampage Jackson vs. door nebo Rampage Jackson and reporter.

Tenhle rodák z Tenessee, s 37 výhrama a 12ti porážkama má za sebou dlouhou a spletitou kariéru - ale především má za sebou zástup nadšených fanoušků, co se nebojej dělat stejný chujoviny, co on. Zatímco Splašenej Ir, Ghetto Bijec a Steroid Monsta představujou nějakým způsobem interprety svý subkultury - magoři jsou všude bez ohledu na cokoli, a tak se prostě líbí a jeho oblibou se člověk nijak neprofiluje. (Oblibou McGregora jo - jeho fan´s s jeho hejtr´s by se rádi sežrali navzájem.)

Gina Carano

A pak tu máme to nejdůležitější pro holky - totiž zatim jedinej vynalezenej funkční a efektivní přístup k tomu, jak zaujmout širší obecenstvo, jako ženská z klece - stát se prototypem sexuálního magnetu. (Jo, svět úpolových sportů je hold sexistickej, no...) Edit: Ostatně to poslední dobou dost ukázaly i platformy jako OnlyFans a explicitní obsah mnoha UFC zápasnic. Prachy pomáhaj trénovat - a vydělat je fotkou, víte co...

Gina je ale stará škola a levný focení se jí netýká - proto jsem zařadil i po pěti letech znovu jí. Má víc zápasů v kick boxingu, než v MMA, ale dokonale vystihla to, co jí MMA mohlo dát a skončila před tím, než jí začalo brát. Dostala se do jednoho z nejúspěšnějších Marveláckých filmů jako sekundární záporák (Deadpool), účinkuje v mnoha televizních šou, dokonce se účastnila i ztvárnění postaviček z počítačových her (Red Alert 3) a tak dál.

A co dělá Ginu narozdíl od všech ostatních zápasících holek tak úspěšnou? Charakteristický kousání do spodního rtu (chvíli se učila, aby to vypadalo přirozeně, ale už to má zmáklý), odvážnější (ale ne levný) fotky pro pánský časáky (Ir udělal něco podobnýho pro dámy), neustálý udržování svýho kultu nebezpečnýho sex-symbolu účastí na gala-akcích a sportovních akcích a spol. Ukázala, že umí být dáma - i zabiják v ringu. Tahle dualita se chlapům líbí. To je celý. Sexy-Stár.

CHCE TO PŘÍBĚH

Silnej. Hele - milujeme komiksový hrdiny, jo? Proč Marvel válí a DC comics přežívají jenom díky Batmanovi a Jokerovi? Protože Marvelácký hrdinové jsou strašný magoři s řadou osobnostních problémů, pohnutým životním osudem, propracovanou minulostí a charakter jednotlivých postav se vymyká. DC? Nebýt Jokera a Harley, není ani ten Batman tak populární, protože ty postavy prostě nemají hloubku charakteru - jenom rozsah příběhu. To je prostě málo.

Základem úspěchu je udělat ze sebe komiksovou postavičku, jasný? Třeba: Jsem dobrej striker, jsem rychlej, dost udejchám, jsem průměrně vysokej a mam fakt rád starou keltskou kulturu. Moje rváčský jméno je tedy Flannagan (v překladu z keltšiny "Krvavě rudý"). Nechám si tělo potetovat válečnickýma runama a začnu používat ucelenou formu hlášek "Pošlu tě k tvým předkům.", "Thor měl jedno kladivo, ale já mam dvě.", "O tomhle zápase se budou pět ódy." Párkrát se vyfotim s nějakou válečnou sekerou, chvíli budu chodit v pořádným medvědím kožichu a už mam jméno rádoby-pohanskýho válečníka. Mezi moje fanoušky budou patřit především pohané, což je stále rostoucí komunita a nad ostatníma amatérama budu vyčnívat ještě před prvním zápasem.

Chápeme kam tím mířim? Pojďme k český scéně (edit 2022):

Kdo mistra Vémolu zná i osobně, nejenom z televize, ví, že ten zabiják je chytřejší, než většina lidí v gymu. Jeho znalosti o zoologii jsou neuvěřitelný - nechte si někdy převyprávět příběh o tom, jak se na jednom ze svých seminářů trochu zapomněl a jel 15ti minutovou přednášku o motýlech.
Jenomže taková role neprodává. A on sám to ví. On sám říká že dělá MMA aby vydělal prachy - takže hraje svojí roli. Ze začátku Ghetto-Stár, v poslední době ho lidi vnímají spíš jako Steroid-Stár, ale jede to dobře a jeho zápasy vydělávají miliony i po řadě proher, případně kontroverzních vítězství.

Mistr Procházka? Osobně proti němu nic nemam - přinesl nám první pás z UFC, což je parádní věc! Jen ta stylizace do samuraje mi přijde lehce nešťastná, protože přečíst si Knihu pěti kruhů nestačí. Trochu ve svých videích a podcastech motá, o čem to vlastně je - hodně pasáží i myslim, že nechápe. Párkrát na sebe prásknul, že když mu meditace nepomáhaly dostat se z pozápasových stavů, musel se "tři dny bavit s kamarády" (čti: chlastat), aby mu hlava udělala reset. A po vyhrání pásu předstoupil před davy, zaflexil a řval.
Samuraj si nepotřebuje vylejt hlavu po prohře. Výhru přijímá s pokorou, poklonou a úsměvem. A rozhodně chápe prázdno v souboji jinak, než jako "stáváš se ničím, jseš nic, a exituje jenom teď - a takhle se má žít". A BJP taky neni úplně Bushido, což?
Ale! Musím přiznat, že roli vybíral na rychlo - už když v UFC vlastně byl, takže nebylo moc času to domejšlet. Najel to rychle a správně - nejdřív fanoušky připravil na svojí roli, aby je natěšil. Pak nastoupil s tím ohonem a objevoval se chvíli v kimonu před kamerama. Pak začal mluvit o samurajských myšlenkáh. Takhle nějak by role měla nastupovat, souhlasim. Očekávání - odhalení - vystupování - myšlení.

Jakej kult se vytvoří kolem rváče, tak úspěšnej pak ten rváč bude. Podpora ze strany fanoušků je neuvěřitelná síla, která zvedla ze země už stovky lidí, který potkal neúspěch. Navíc když někdo porazí nějakýho zápasníka - kdo se stará? Když ale někdo porazí Kelstkýho Válečníka, půl světa se spojí, aby Kelťák mohl dostat svůj odvetnej zápas. Úplně stejně to bylo s Conorem, a.k.a. Splašeným Irem, co to přijel do Ameriky roztřískat - a nějakej gangsta-vegan ho smáznul. Stejně tak se dá těžit od Kimba a tak dál.

SEBE-PROPAGACE?

Image. Tedy výběr subkultury, cílový skupiny, formy působení, ustálených hlášek, pravidelnýho vystupování, sžití se s rolí.

Samozřejmě ale bacha - stejně jako Avio, Bejr, Grznár a podobní - sebe-propagace je důležitá, ale až ve chvíli, kdy máš skutečně co propagovat. Ve chvíli, kdy tvoje role komiksovýho hrdiny bude nafouklá bublina (nebudeš mít za sebou žádný hrdinský činy, nastoupenou hrdinskou cestu, před sebou hrdinskej úkol), lidi to dřív nebo později jednoduše poznají a budou tě pak nadosmrti mít za šaška, co si hraje na něco, co není. Takže se soustřeď především na tréninky - teprve až začneš vyhrávat, začni si budovat jméno.

A proč se o to teda starat, když jsem rváč a ne influencer?! Já to sice dost zjednodušuju, ale co jsou například youtubeři? Většina z těch lidí není nijak výjimečná, nemá smysl pro humor, nic neumí, ničeho nedosáhla - a přesto si vydělávají a mají schopnost ovlivňovat myšlení tisíců lidí - inspirovat je, přesvědčovat je, prodávat jim. Většina youtuberů jsou naprostí ufoni, co každý video hledají nějakej nápad, o čem ho vlastně udělat a snaží se, aby forma zvítězila nad obsahem - kterej není. (100 pravd o mě? Vážně - koho to sakra zajímá, já ho neznám vole.)

Pokud tohle dokáže v moderní společnosti něco znamenat (Stop doing stupid people famous!), jak na tom může bejt rváč, co má za sebou výsledky a před sebou dobrou kariéru? Hodně z výše zmiňovanejch profi-populárních rváčů začalo dělat v televizi (třeba i pro toho Marvela :D), otevřelo si vlastní profitující bouchárnu, nebo jednou za měsíc pořádá kempy, co mu vydělají na další dva měsíce žití bez starostí. No - to už je dost dobrý, ne? Pamatujte si - každej z nás, rváčů, je něčím, na co se lidi rádi koukají. MMA je diváckej sport. Starejte se o svý diváky, dávejte jim maximum - a oni se za to dobře odvděčí.

PROČ JE TO DŮLEŽITÝ?

Protože aktivní kariéra každýho rváče má svojí expiraci. Někomu se zadaří rvát se do čtyřicítky, než ho začnou mladí borci válcovat; někomu kariéra mezi profíkama skončí zraněním ve třiceti. MMA není jenom o těch dvou, co jsou v kleci. Je o obrovským množství lidí, kteří se o celou tu věc starají, stejně jako o ty dva borce, klec samotnou, popularizaci a tak dál. Nejoblíbenější komentátoři a rozhodčí jsou chlapi, kteří ve svý době v kleci něco znamenali. Nejvíc vydělávající trenéři MMA v ČR jsou chlapi, co s MMA v ČR před třiceti lety začínali.

Jenomže mezi těma, co se dneska držej a dál rostou, i když už nezápasí - a mezi těma, co teď dělaj vyhazovače, nájemný svaly, stěhováky nebo úředníky - je obrovskej rozdíl v tom, jak je lidi měli rádi, jak moc znali jejich jméno. Dveře u všech diskoték jsou plný kluků, co maj třeba mistrovskej pás z Evropy. Ale koho to zajímá? To mu účty nezaplatí - práce na dveřích jo. A přitom měl tak dobře našlápnuto k tomu, vydělávat si 4500 za hodinu trénováním skupinovek MMA - začátečníci. Třeba...

Starat se o svý jméno znamená myslet na důchod. Zní to blbě, ale je to tak. Dokud zápasíš, seš na očích. Ale až přestaneš zápasit - nesmíš z očí sejít.

A na co si dát pozor? Tak jak už jsem jednou řekl - hlavně na neopodstatněnou chválu sebe sama. Fejkrů je všude dost, nikdo je nemá rád - a je to nálepka, který se fakt těžko zbavuje. Legendy se neroděj - legendy se tvořej. A nikdo to za tebe, minimálně na začátku, dělat nebude. Vim, o čem mluvim.

Další nebezpečí tkví v nerozvážnosti. Je ti -náct, uvažuješ o tom, jestli sportu věnovat život. Řekneš si, že jo - vlítneš do toho po hlavě, začneš si tvořit image a pak to v tobě vyšumí a najednou zjistíš, že to nechceš dělat. Jenže už máš pár stovek fanoušků, který, pokud skončíš, zklameš. Pak si samozřejmě neseš do života cejch "chtěl bejt rváč, ale nevydržel to" a tak dál. Chce to myslet.

Stejně tak bude asi blbý, když si začneš říkat nějakým jménem - a po roce ho změníš na jiný. Blablabla. Celá tahle věc je o projektovým plánování a uspěje pouze tehdy, budeš-li to brát jako seriózní projekt. Prostě u toho mysli.

ZÁVĚR

Fejkrů a sráčů je všude plno. Je to věšinou kvůli tomu, že srdcaři dřou na tatami, ne před kamerou. A pak to vypadá, že svět je plnej blbečků a skuteční rváči se už nerodí. Blbost. Ukažte se - chci vás vidět. Nebojte se ukazovat tréninkový videa, nebojte se psát články, organizovat akce, zápasit - sakra, kvůli tomu to děláme, ne? Abychom se někam posunuli a posunuli tím i to, co všichni tak milujem 😉 Ukažte světu český MMA, máme co nabídnout, neni čas se stydět.