Je strašně jednoduché - být nepříjemný klient. Je strašně jednoduché - být špatný trenér. Mezi klientem a trenérem to není jen o pohybu, ale hodně o komunikaci. Možná je to o komunikaci mnohem víc, než o pohybu. Po mnoha letech praxe jako trenér vím, co od klientů potřebuju. Po ještě víc letech jako klient vím, jak by měl dobře komunikující trenér vypadat. Takže - jak nebýt neschopný trenér a nepříjemný klient?

Poprvé s klientem - první dojem z trenéra

Mnozí již jistě zjistili, že obyčejná úvodní konzultace u mě má několik fází - pokec o životosprávě, přeměření, žíněnku a vyhodnocení. Takhle by to mělo vypadat u každýho dobrýho trenéra s klientem, co by rád dlouhodobější spolupráci. Úplně neupřednostňuju rozdělení teorie a praxe do dvou jednotek, nebo čistou praxi od začátku do konce. Hodně jsem se setkal s lidma, co se klienta na nic neptali - a rovnou na žíněnku a rovnou "Předveď dřep".

Lidé, kteří přijdou za trenérem s konkrétním cílem - třeba udělat kotoul vzad, tedy lidé s jasným cílem - to jsou jediní lidé, u kterých si tenhle přístup můžeme jako trenéři dovolit. Tedy, alespoň podle mě... Všichni ostatní, těch 95% klientů, co mají cíle strašně obecné a mlhavé ("Dostat se do formy", "Zpevnit",  "Trochu vyrýsovat"), tihle všichni potřebují primárně komplexní přístup. Vždyť většina problémů nevzniká v pohybu, ale životosprávě, jak jsem říkal tady. To na žíněnce nezjistíš.

Proč to mám rozfázované, není to zbytečně složité?

> > >  Já, jako trenér  < < <

Fáze 1: Pokec

Na začátku se klient uvolní a popovídá si se mnou o tom, co dělá mimo fitko, jak a co jí, jaká je jeho sportovní minulost a spol. Být trenérem je obvykle pozice, kterou si hodně lidí nedokáže představit - a hodně lidí v ní nedokáže dobře pracovat. Člověk, co si platí jiného člověka, kvůli jeho znalostem a schopnostem, má určitá očekávání za své peníze - a rovněž trpí určitou nervozitou. Nejen, jestli se ta investice vyplatí, ale taky z toho, co se dozví. Je hodně lidí, co si na trenéry jenom hrajou (jak je rozpoznat jsem psal zde) a právě hned na začátku klient analyzuje, jestli nejsem jedním z nich.

Trochu klienta poznat a získat komplexnější náhled, udělat dobrý první dojem - to je důvod fáze 1. Dobrý trenér totiž už jen z prvních deseti minut povídání jasně získá představu, co bude špatně. Můžu hned teď okamžitě, po prvních deseti minutách, klientovi předpovědět, kde bude mít nejspíš za půl hodinky problémy na žíněnce, jaké očekávám výsledky na konci při shrnutí, atd.

Fáze 2: Měření

Z první fáze získám určitý předpoklad, který obvykle měření potvrdí nebo doplní - čímž získám u klienta na věrohodnosti. Měříme klasické InBody, je-li k dispozici - a pokud ne, bere se do ruky kaliper.

Ve fázi dvě začíná vznikat už prvních několik záznamů do kondiciogramu. Psal jsem to už tisíckrát, říkal to snad každému člověku koho potkám - stejně mám pocit, že je klientům vyplňuju jenom sám a žádný trenér to nechce dělat. Pamatujte si: Klient je člověk, co svému tělu v životě nebude rozumět tolik, jako vy, z pozice trenéra. Něco mu vysvětlovat, ukazovat, vzdělávat jej - má mizivý efekt. Nakreslete mu to.

Na konci fáze 2 má klient jasnou představu o skladbě svého těla, o její návaznosti na jeho životosprávu, když je nutné, má již představu i o kloubních rozsazích a motorické inteligenci. Nezapomeňte na posturální držení těla v klidovém stoji, případně lehu.

Fáze 3: Pohyb

Na žíněnce se projeví v praxi celá zjištěná teorie. Nad kondiciogramem se udělá premisa - tohle ti půjde, tohle ti nepůjde. A pak se jen měří čas, počítá opakování a hlídá technika. Udělal víc kliků než dřepů? Tak to bude mít slabý nohy - hodně v nepoměru s vrškem těla. A co ramena? Ujíždělo jedno jinam, než to druhé? Zvládl stabilizovat pánev v pohybu čelem dolů i čelem nahoru?

Klient se trochu zapotí, zadýchá, možná ho obdarujeme lehkou svalovkou do příště - i to je cíl. Pokud mi na druhém sezení řekne, že jej z BenchPressu bolely především bedra, vím kam se koukat, prakticky okamžitě. Tělo si vždycky řekne - klient jej vždycky uslyší. A ty zas, jako trenér, poslouchej klienta. To je celá ta věda. (Ovšem pokud to klient vůbec řekne, ale o tom trochu níž...)

Závěrem fáze 3 se potvrdilo vše výše předpovídané, nalezené a zakreslené. Praxí jsme potvrdili nebo dokreslili předpokládaný výsledek. Několikrát za sebou klient slyšel od trenéra "Předpokládám, že to bude takhle" a ono to tak pak bylo. Klient získává důvěru ve schopnosti trenéra.

Fáze 4: Shrnutí

Závěrečné posezení vše shrne, navrhne co s tím, prodiskutuje se potenciální spolupráce. A to je celé. Není na tom nic složitého, že?

A přitom se čas od času stane, že projít s jedním člověkem všechny fáze místo standardních 45-60 minut trvá třeba minut 90. Ježišmarjá proč?!

Klient ne zcela spolupracuje.

> > >  Já, jako klient  < < <

I klient je role

Nenechávej si něco pro sebe, nesnaž se konzultaci vést (na místo trenéra), nebo se všemožně optávat (předbíhat procesu poznání, výkladu), protože je pro tebe něco důležité, ale už tě moc netrápí proč. Drž se nějaké etiky, člověče. (Třeba tady jsem ti o tom něco sepsal...)

Já chápu, že klient je zvědavý - chce za svoje peníze získat maximum - přerušováním trenéra ale toho nedosáhne, že ano? Dotazy až na konec - zlatý pravidlo. Pokud jich máš hodně, trenér je idiot. Pokud ti je postupně zodpoví - třeba i v jiném pořadí, než jsi to chtěl, ale zodpoví - paráda.

Stejně jako s doktorem je práce trenéra silně limitována člověkem. Trenér se nedokáže nějakým kouzlem dostat do hlavy klienta a identifikovat všechny bolístky v zádech a kloubech, vygooglit si klientův jídelníček z minulého týdne, nebo odhalit, že bere léky na alergii. To mu musíte říct - protože to, co neví, nejen že může postup činit pomalejším, ale rovněž nebezpečnějším.

Kdo neustále jen mluví, jak chce slyšet něco nového? Kdo neřekne nic, jak chce pomoci se vším?

Držme se tedy prosím následujících pravidel (u trenéra, doktora, fyziologa, kohokoli, kdo na mne má sahat), aby s naším tělem (nebo myslí) pracující člověk dokázal dělat svou práci k vaší spokojenosti, protože v konečném výsledku odborník se může snažit bůh ví jak mocně, ale konečný výsledek je vždy jen na vás, jako klientovi. A věřte mi - i trenéři mají trenéry - a když zrovna nejsem trenér, tak jsem úžasnej klient! 😀 A to jen díky následujícímu:

Pravidla dokonalého klienta

1) Trpělivost. Máte-li otázky, které se budou podle všeho rozvíjet, nechte trenéra dokončit svůj odstavec a poté se teprve ptejte. Tak dostanete ucelenou informaci A i B a zároveň nezdržujete, neprotahujete a působíte jako příjemnější typ klienta. A pro příjemnýho klienta udělá trenér vždycky něco navíc.

2) Zvědavost. Trenér by měl s každým klientem mluvit tak, aby se klient nemusel ptát, nebo vskakovat do řeči. Já obecně na konci každého tématu nadhodím: "Dotazy?", "Chápeme?", "Dává to smysl?"- tím si můžu být jistý, že klient plně rozumí a můžeme přejít dál. Pokud už se svého trenéra musíme ptát, tak ve správný čas - nikoli uprostřed výkladu (Viz 1)).

3) Otevřenost. Nemůžete si pro sebe nechávat vůbec nic - ani to, co s tím (podle vás) nesouvisí. Když se zeptám na bebíčka, nemyslím tím jenom aktuální bolístky, ale i zahojené zlomeniny, občasné i chronické bolesti kdekoli po těle i v něm a tak dále. Když se zeptám, jestli něco sypeme, nemyslím tím jenom protein a multivitamín, ale i tablety na alergie, antidepresiva, antibiotika, antikoncepci, cokoli.

4) Cílevědomost. Nemůžu vlézt do fitka s tím, že nevím co chci. (Lezeš na chirurgický sál s tím, že se až na místě rozhodneš, co budeš chtít uříznout?) Nemůžu si sednout s trenérem s tím, že nevím, co mu říct. Stejně tak trenér nemůže vymýšlet váš cíl za vás. Pokud jdete do fitka kvůli tomu, že s ženou nezvládáte pozici na straně 84, řekněte to. Přineste ilustraci. Popište problém. Nestyďte se. Je to váš život, vaše tělo, vaše úmysly a konečně i váš čas, vaše peníze, vaše dřina. Tak ať je to i vaše vítězství.

5) Komunikativnost. Kdykoli máte dotaz (třeba i když stojíte uprostřed Lidlu a nevíte, který sýr si z regálu vybrat), ozvěte se svému trenérovi. Dobrý trenér vás vyslechne, nebo odpoví na vaší sms s tím, že je rád, že v něj vkládáte takovou důvěru. (Pokud to není ve tři ráno o víkendu pět krát za sebou :D) Stejně tak když přijdete na trénink a on na vás vidí, že se mračíte a nejde vám to, nestyďte se říct, že doma bylo zase trochu zlo ohledně toho, že jste vypil poslední mlíko a žena neměla po ránu co do kafe. Trenér je kámoš, ne učitel ze základky.

6) Poctivost. Ještě jednou na mě někdo bude kydat, že je nespokojený s mými službami, protože neplní slibované výsledky - a já se pak dozvím, že žere dennodenně nutellu po lžících a na domluvený samostaný plavání chodí namísto 2x týdně tak jednou měsíčně, osobně dotyčnýho přivřu do lisu a vymáčknu ho jako zubní pastu, aby dosáhl svýho kýženýho pasu podle vlastních požadavků - bez dřiny a hned. Jinak to nejde - neumim vyčarovat z línýho hovada Adonise, byť by mi platil jakkoli.

Vztah trenér - klient & klient - trenér

Vztah mezi trenérem a klientem je posvátný. Jdete za trenérem s tím, že chcete své nové já. Trenér je člověk, který vám v tom pomůže. Bere určitou zodpovědnost a měl by do toho teda dát maximum.

Neudělá to za vás, nebude jen postávat okolo - půjde po té vaší cestě s vámi. Když zakopnete, podrží vás. Když spadnete, zvedne vás. Dokud se vám bude chtít šlapat, bude tam s vámi. Ale nemůže nikoho nést, tlačit nebo tahat.

Trenér má kromě práce na všech svých klientech i vlastní cestu, po které musí jít. Z nějakého důvodu jí neupřednostňuje (není pouze závodník). A proto byste měli dbát na to, aby pokaždé, když z té své odběhne, neztrácel zbytečně čas, sílu i nervy kvůli někomu, kdo se hodlá courat a neví ani, jestli tu cestu jít chce.

A na závěr - dobrého trenéra poznáte podle toho, že se posouváte, že se cítíte dobře a že se těšíte na jeho společnost. Pokud jste dobrým klientem, trenér udělá vždy něco navíc, hodně se při tréninku smějete a i přesto je to obrovskej záhul, co to tělo dostane.