Až ti příště máma řekne, ať přestaneš hrát a začneš dělat něco užitečnýho, dej jí přečíst tenhle článek, protože Behnama (a.k.a. KordKing14769) jsem potkal právě při organizování nájezdu na alianční pevnost sousedních agresorů a bránění naší alianční vlajky. Takže spojení Praha - Irán rozjelo po pár kulturních vtipech o pivu a ženských i docela zajímavou konverzaci v google translate perštině a lámaný angličtině, jak jinak, na téma starých siláků a jejich tradičního fitness - máchání s mudgarama.

RYCHLÝ ÚVOD

Behnam Esmaeilnezhad - dnešní průvodce světem Pahlevani světem, mě hned na úvod zasypal obrovským množstvím informací. Kdybych to tu měl kopírovat odstavec po odstavci, asi bychom tu byli příšerně dlouho, takže kdo netuší, rychlé představení perského národního sportu:

Pahlevani a rituály Zourkhaneh jsou vlastně UNESCO názvy pro آییهلوانی و زورخانه‌ای - což je v doslovném překladu Hrdinský Sport. Systém atletiky, kalisteniky, swingování volných vah a wrestlingu dávných válečníků, provozovaný do dnes. Kořeny má právě v Persii, takže přesně Irán je tím největším epicentrem téhle fitness kultury. Ne Indie, jak se mnohdy špatně uvádí.

Velký socio-náboženský vliv je zde na každém kroku, při každém tréninku. Stejně jako u nás cvičení v Sokolu na přelomu 19. a 20. století znamenalo současně i určitou účast na národní hrdosti a sounáležitosti, u Pahlevani se s dost podobnými konotacemi setkáváme už ve 13. století.

A stejně jako u Sokola i u Pahlevani dochází v historii ke snahám tuhle fitness kulturu politicky (případně nábožensky) potírat, ze strany vládnoucí garnitury. Což naštěstí nevyšlo. Dnes je varzesh-e pahlavāni propagován i jako důvod, proč Íránci pravidelně vítězí na mezinárodních zápasech a vzpírání.

GYM - NEBOLI زورخانه

Zurkhāneh - neboli Dům Síly (kulervoucí název) je hodně specifická struktura tělocvičny s jediným otvorem ve stropě a vyhloubenou, asi metr hlubokou jámou (ringem) - Gaud. Právě v ní se odehrává všechna show.

Kolem Gaud je sekce pro diváky, hudebníky a ostatní sportovce.

Tradičně Zurkhāneh nefungovaly s klasickým vstupným a permicema, ale fungovaly z darů společnosti - a z poskytování komunitních služeb a ochrany. Dodnes je v Iránu na 500 Zurkhāneh - a do dnes mají všecny silné vazby na svou místní komunitu a nezanedbatelný politický vliv, který si drží od dob, kdy Pahlevani sloužili na královském dvoře.

Tradiční pomůcky jsou Mil (nám známý jako Mudgary - swing-tlustý-hole); Sang (popsal bych asi jako kovové štíty); a Kabbādeh (závaží ve tvaru luku). Mezi cviky, které by mohly být pro drtivou většinu čtenářů překvapením - a které já sám poznal až při hlubším probírání tématu s Behnamem, jsou Súfijské kroužení (není to úplně tak tanec, jako řádná makačka) a silové žonglování.

Tréninky obvykle končí zápasením.

Z hlediska studia programingu celé téhle komplexní fitness kultury jsem začal poctivě trpět. Zatímco naše fitness kultury se účastnily politiky a společenských věcí vedle toho všeho cvičení - u Pahlevani je to nedílná součást cvičení. Plus mají tak sedm set let vývoje náskok. Rozdělit osobní rozvoj od tělesného rozvoje byl pro mě solidní překladatelský oříšek - zvláště pak vzhledem k tomu, že (jak by naše kultura řekla) hlavní trenér je u nich zároveň hlavním mentorem.

Důležitá je i funkce Midara - nejzkušenejšího cvičence (největšího válečníka) na tréninku, který podle instrukcí Mentora uprostřed Gaud (cvičební jámy) všem předcvičuje a vede je.

A teď vám zacituju doslovný překlad z googlu, jak takový trénink vypadá:

"Aby bylo možné vstoupit do jámy, která se nachází přesně ve středu Zorkhaneh, musí starověcí válečníci provést ceremonii společně s ostatními sportovci. Pohyb kopání jako první, prostředník je uprostřed jámy a poté se kolem něj rozmístí sportovci. Aby začal kopat, nejprve dává pomalou cenu, která se nazývá měkká noha.
Způsob provedení tohoto pohybu spočívá v tom, že sportovec zvedne palec jedné nohy trochu ze země a poté se přesune na palec druhé nohy a pomalu se pohybuje tam a zpět. Ve shybech jsou čtyři typy kopů. První noha nebo levá a pravá noha lesní nohy, noha Tabrizi, první, druhá a třetí noha, poslední noha.
Způsob, jak provést nohu v džungli, je, že sportovec stojí na obou špičkách a podél se zpěvem a zvukem taktu učitele je v harmonii umístěna těžká zátěž. Položí tělo na pravou nohu a levou nohu vyhodí vpřed a opět přenese váhu těla na levou nohu a pravou nohu vyhodí vpřed Tento pohyb se provádí rychle a po sobě."

Doslovná citace google translate z perštiny do češtiny Behnamova textu

Jenom abyste měli představu, z čeho dáváme dohromady komunikaci s chudákem Behnamem - a z čeho následně skládáme tenhle článek pro vás 😀

KULTURA HRDINŮ - ATMOSFÉRA PERSKÉHO PRIMAL FITNESS

Účastnit cvičení se může jakýkoli muž - nezávisle na věku, víře a tak dál. Podmínkou je alespoň měsíc strávený sledováním tréninků z divácké sekce.

Etika a něco, co bych přeložil jako čistota srdce (nejsem v perštině úplně machr 😀 ), je zde kladena vysoko. Už při vstupu do jakékoli Zurkhāneh je to jasné z nápadně nízkých vstupních dveří - aby každý musel při vstupu sklonit hlavu.

"Naučte se skromnosti, toužíte-li po vědění. Vysočinu by nikdy nezavlažovala řeka."

Kanz ol-Haghayegh

Kdo se kdy účastnil tréninku (nebo viděl pár videí), určitě při tréninzích zaznamenal hudbu, nebo recitály. Pokud se nejedná o úvodní modlitbu, jedná se většinou o části z perské mytologie, doprovázené rytmem, ve kterém se cvičí. Samotný zpěv kdysi sloužil jako forma ústní výchovy, předávání společenských znalostí, morálních kodexů a náboženského učení válečníkům ve výcviku.

Starověcí zoroastriáni věřili, že rozvoj fyzické a duševní síly lze využít k posílení spirituality. Tedy kromě přípravy válečníků na bitvu, tento výcvik má podporovat laskavost a pokoru prostřednictvím kultivace vnější síly. Celkem silně to připomíná naší Kalokagathii, což?

Pod dohledem Pishkesvatu se studenti učí tradiční etice a rytířství. Od účastníků se očekává, že budou morálně čistí, pravdomluvní, dobře naladění a teprve potom silní v těle.

Jak už jsem naznačil v předchozí kapitolce - chlapi to tam mají ohledně gymový hierarchie úplně jinak, než my zde. Popsal bych to asi jako míň kapitalismus, víc kmenová struktura. ("I like it.") Chodíš-li k nám trénovat dlouhá léta, ano, máš nárok na to, pomáhat a radit ostatním - a mladší cvičenci tě mají v úctě, protože pokračuješ v tradici a pomáháš jim se napojit.

Existuje několik speciálních názvů pro jednotlivé úrovně cvičenců v Zurkhāneh (Jako například Midar), ale netroufám si to zde vyjmenovávat a vysvětlovat, protože z perštiny do angličtiny a z angličtiny do češtiny - to je dlouhá cesta pro takhle jemný informace.

Čím jsem si jistý - pokud do gymu přichází nebo z gymu odchází vysoce postavený válečník, recitují se zvlášť speciální básně a zvoní na zvon určený pouze k těmto příležitostem. Tohle, si myslim, by mělo být povinností vůči starým matadorům i vrcholovým atletům i u nás. Paráda.

První formální pozici člověk obdrží po roce pravidelného cvičení a složení přísahy (odříkání mantry v kolečku svých spolucvičenců, co mu přitakají). Musí to mít obrovsky silnou atmosféru, mezi náma chlapama…

Další je pak po třech a šesti letech - za předpokladu věku vyššího, jak 18 let. Čtvrtá hodnost se získává po 12ti letech pravidelného cvičení při věku alespoň 22 let. Pak po patnácti letech, osmnácti letech… Deváté úrovně je človek schopen dosáhnout po 45 letech sportování při dosažení věku alespoň 65 let! Prostě počítá se s celoživotní účastí na tomto sportu a oddané účasti na celé této tradici. A pak že páskování v BJJ je složitý…

SHRNUTÍ

Dlouhodobě mi vadí ořezávání sportu o všechny ty věci kolem, jak nám neofitnessáckej kapitalismus od osmdesátých let stále dokola a dokola proklamuje. Studium antické sportovní historie je fajn pro pochopení kořenů Evropského sportu. Studium historie Sokola nám dává pojem o komunitnosti a společenské zodpovědnosti kolem sportu, jak jsme si říkali v podcastu.

Ale je to právě studium Hrdinského Sportu, které nás může inspirovat k vidění sportu jako celoživotní role; vnímání tělesné a duševní zdatnosti ve formě spojených neoddělitelných nádob; a chápání tělocvičen, jako společenských (nikoli individualistických) budov.

A letenky do Iránu jsou v poslední době docela za babku 😀