Kdy je pohybových panen a paniců v gymu nejvíce? 1) Začátkem roku v rámci novoročních předsevzetí. 2) V půlce jara, kdy nám dochází, že léto se blíží a na koupaliště nemáme zrovna forma-tělo. 3) Těsně po létě, začátkem září, kdy nám léto plné chlastání a válení jasně naznačilo, že do vánoc se to musí změnit a tak stále na novo. Mraky "zkušených a dlouholetých sportovců" jsou stále jen věčnými začátečníky. Co vy?

Příležitostný cvičenec - definice

Příležitostní cvičenci se vyznačují především dvěma zásadními znaky, které nelze přehlédnout - jejich snaha je motivovaná, workoholická, vyloženě sebevražedná; a jejich technika odpovídá sekvenci cílené autodestrukce - žádnou nemají. A ví prdlajs, jak se chovat v gymu. (Koukněte sem - tam jsem vám sepsal zas tohle.)

Proč o těchto tvorech, které ve světě sportu nikdo nemá rád, vůbec začínáme? Ze tří prostých důvodů - kvůli nim samotným, kvůli nám a kvůli sportu obecně.

Drazí, právě začínající, příležitostní sportovci. Všichni to o vás víme. Je to vidět na první pohled. Na tom, jak chodíte, jak se bezradně rozhlížíte, jak se snažíte co nejvíce okoukat od nás, jak studujete časopisy o svalech, jako by to byla bible (nebo tam vůbec bylo něco užitečného k nalezení), nebo jak dlouho ve fitku vůbec jste - i když vlastně nic neděláte.

Motáte se nám tu. Zabíráte žíněnky, činky i kladky na desítky minut, i když nikdo dané věci nepotřebuje na déle, než pár minutových sérií. Vůbec netušíte co děláte a buďto tím ničíte sebe, náčiní, nebo náš vážný výraz. A výsledek toho všeho jsou akorát zničená záda, podráždění starší cvičenci a celkově špatná atmosféra.

Základní rada pro vás, co o pohybu víte prd; jen, že jej potřebujete: Sežeňte si někoho, kdo tomu rozumí. I kdybyste neměli na trenéra (rozumějte - školeného, zkušeného odborníka), i kamarád, co nějakou dobu zvedá, se hodí.

Příležitostný cvičenec - stálá součást gymu

Drazí zkušenější cvičenci - my jim to taky moc neusnadňujeme. Upřímně řečeno se občas také zhrozím, zasměji nebo zamračím na někoho obdobného, ale faktem zůstává, že nikdo učený z nebe nespad a i my jsme na tom kdysi bývali obdobně. Elementární zdvořilost je zde proto na místě a když sem tam upustíte nějakou tu radu, nejen že se nám prostředí v klubu radikálně zlepší, ale oněch příležitostných ubude.

A z hlediska sportu obecně - uvědomme si, že celý sport je jedna obrovská příležitost. Jak pro zkušené, tak pro nové - vždy se jedná o jeden a ten samý vzorec, který opakujeme do zblbnutí: Začít - dřít - překonat - zhodnotit.

A je jedno, jestli někdo začíná tím, že udělá jeden klik, nebo tím, že si poprvé naloží metrák (nebo dva) na velkou osu. Sport je především o mentalitě člověka, tělo je vedlejší produkt. Musím být každý daný trénink na žíněnce, musím se potit každým daným cvikem a musím celý zbytek dne správně jíst a spát. Den po dnu, týden po týdnu, rok po roce - celý zbytek života. Je to jako kariéra v práci, musí se na tom makat. Ale to bychom zabíhali jinam.

Rada pro nováčky č. 2: Gymů je po světě, že to není hezký. Jsou kvalitnější i méně kvalitní. Drtivá většina nováčků si vybírá podle toho, jak to tam vypadá - a to je největší chyba. Vždy si vybírejte podle lidí, co tam chodí. Sebe-vymazlenější BBC vám dá pořád prd, oproti tělocvičně v TJ sokol, jejíž náčiní zažilo padesátý léta - ale schází se tam pravidelně banda srdcařů.

Příležitostný cvičenec - mentalita

Někteří si představují, že se vydřou a vše jim zůstane. Jiní se vydřou, aby poté celé další období přicházeli o své výsledky - a na začátku období následujícího dřeli znova. Objeví se tací, kteří jsou ochotni se nasypat, aby měli co nejrychlejší výsledky. Objeví se jiní, kteří rádi obětují zdraví pro vyrýsované břicho nebo pořádnou maximálku na hrb-liftu.

Tady neexistují zkratky. Stagnace je projevem vzdání se. Co není poctivě vydřeno, to se nepočítá. Co trochu té osobní cti - k sobě samotnému.

Sport buduje mentální postup - žádná trpělivost, vytrvalost, cílevědomost, houževnatost, poctivost? To poté nemluvíme o sportu. Bavíme se o čemsi módním a povrchním, o honění ega a mindráčků - o čemsi zhnusení hodném, co bychom do svých chrámů potu a železa neměli pouštět.

Rada třetí: Nehledej v tom jenom způsob, jak pořádně napumpičkovat bicák. Velkej dřep nezpůsobí, že se příště zase nerozbrečíš, jak malá holka (Maximálka nedělá chlapa). Sport rozvíjí ducha - pak až tělo. Víc tady.

Příležitostný cvičenec - závěrem

Takže prostě a jednoduše - Sport je fenoménem příležitosti. Nikoli kvůli ročnímu období, nikoli kvůli vyrýsování nebo nabití svalové hmoty. Je to příležitost jak ze sebe udělat lepšího člověka ze všech stran, nikoli jen zvenčí (svalově), nikoli jen zevnitř (zdravotně), ale i mentálně (přístup, zodpovědnost), životně (jednoznačný projev na kvalitu osobnosti sportovce, následně i jeho života). A o tom to má být. (Na některých lifterských/fighterských závodech je to vyložená encyklopedie mentálních poruch.)

Zrušte členství na tři měsíce! Omezte členství na půl roku! Neexistuje možnost nebýt si jistý tím, jestli chci být své lepší já. Buďto ano, nebo ne.

V prvním případě, i když začínáš a nic neumíš, vítej, rádi tě vše naučíme. V případě druhém nemáme zájem o zbytečného zahřívače laviček, vydýchávej vzduch někde jinde.

Já jsem ochotný obětovat to, co jsem, tomu, co budu. Nikoli nejistý ohledně toho, co bych mohl být. Tečka.